Skotský tartan, nadčasový módní vzor
Dokážete si představit Skotsko bez tartanu? Slovo tartan označuje tradiční skotský kostkovaný vzor, skládající se z barevných, vzájemně se křížících pruhů. Původně se objevoval výhradně na vlněných tkaných látkách, ale v současnosti ho naleznete na lecjakém materiálu. Tartan a inspirace jím představuje jednu z nadčasových veličin módy v nejširším slova smyslu.
Šířeji se pod označením tartan rozumí látka s tímto vzorem, z níž se zhotovuje tradiční horalský oděv, především kilt, ale také šaty, kalhoty, vesty, kravaty a spousta dalších doplňků. Samotné slovo tartan však není skotského původu, ale starofrancouzského (tartaine) a znamenalo hutnou tkaninu, nikoliv pouze vzorovanou, ale jakékoliv barvy. A aby se to nepletlo, vlněné látce s kostkovaným vzorem se na skotské Vysočině gaelsky říkalo breacan, což lze přeložit jako mnohobarevný. První písemná zmínka o tartanu v souvislosti s Highlands se pojí až s rokem 1538, kdy bylo použito spojení Heland tartane. Rovněž od 16. století bylo vlněné vlákno barveno a spřádáno v tkaninu s pestrobarevným vzorem, tedy do tartanu jaký známe dnes. Přesto nešlo o úplnou novinku.
Někdy bývá za nejstarší tartan označován tzv. tartan z Falkirku, pocházející již z poloviny 3. století, který byl nalezen společně s mincovním depotem nedaleko nejsevernější římské hranice, známé jako Antoninův val. Obé je k vidění v expozici National Museum of Scotland v Edinburghu. Tartan z Falkirku však nemá klasický kostkovaný vzor a skládá se pouze ze dvou barev, žluté a hnědé. Z tohoto vzoru pak vychází vzor Border tartan, zvaný též Northumbrian. Není to ale jediný doklad dávného používání kostkované látky na Britských ostrovech. Zajímavé svědectví také přináší fragment bronzové sochy římského císaře Caracally ze 3. století, dnes uložená v archeologickém muzeu v marockém Rabatu. Jedná se o kus císařova pláště, na němž je vyobrazen obyvatel starověkého Skotska, tehdy zvaného Kaledonie, kde vedl Caracalla spolu se svým otcem Septimiem Severem tvrdé boje s domorodci. Kaledonský válečník na Caracallově plášti je oblečen do kalhot s pestrým kostkovaným vzorem.
Mnohem později se na tkanině objevily barvy daleko pestřejší než na tartanu z Falkirku a pocházely z rostlin Vysočiny. Sytě zelená se získávala ze stonků zvonku, zatímco matně černá z jejich kořenů, borůvky poskytovaly fialovou, hluchavka nachová dávala červenou a z vřesny bahenní se extrahovala žlutá. Aby vlákno neztrácelo barvu, fixovalo se mácháním v lidské moči, která se v domácnostech pečlivě shromažďovala. V souvislosti s tartanem se často setkáváme s označením ancient a modern, nejedná se však o stáří vzoru, ale vztahuje se to výhradně k barvám. Jako ancient jsou označovány barvy přírodní, jako modern barvy chemické, používané od poloviny 19. století a vyznačující se tmavšími odstíny, zatímco ancient jsou světlejší.
V současnosti existuje přibližně 3500 různých tartanových vzorů v 7000 variantách, avšak počátky byly mnohem skromnější. V polovině 18. století, kdy byla tradice používání tartanu po bitvě u Cullodenu přerušena, byl vzorů pouze zlomek z tohoto počtu a rozhodně nelze na dobu před rokem 1746 aplikovat novodobou tradici klanového tartanu, tedy to, že každý klan měl svůj vlastní tartanový vzor. Důležité bylo tartan mít, někdy jich měl horal na sobě i několik najednou. Během povstání z roku 1745 se tartan v podobě kiltu, velkého plédu či kalhot používal jako uniforma jakobitů vyjadřující patriotismus, nikoliv fakt, že by šlo o vojsko gaelsky mluvících horalů. Tartan nosil dokonce i anglický Manchesterský regiment a jedinou výjimku tvořily pravidelné jednotky francouzského vojska s vlastními uniformami.
Po porážce posledního jakobitského povstání, kdy nošení tartanu zakázal Dress Act, bylo jeho používání povoleno pouze horalským plukům britské armády. Většina tartanových vzorů jednotlivých skotských klanů je pracnou rekonstrukcí, datující se od počátku 19. století, kdy také vznikla novodobá tradice identifikace jednotlivých klanů podle tartanového vzoru. Klany dnes mají i několik tartanových vzorů, dělících se podle účelu nošení, např. oficiální či lovecký (hunting). Jedním z mála dochovaných původních vzorů je populární Black Watch tartan, který sloužil od roku 1739 jako uniforma horalských hlídek na Vysočině, a proto je také známý jako „vládní tartan“.
Dnes najdeme tradiční skotský tartan v nejrůznějších formách a podobách po celém světě a dokonce i na Měsíci, kam se dostal spolu s americkým astronautem skotského původu Alanem Beanem. Mít vlastní tartanový vzor je dnes prestižní záležitostí. Mají ho nejen klany, ale také osoby, sportovní týmy, univerzity, státy či módní značky. Ostatně, právě ve světě módy sehrál skotský tartan pozoruhodnou roli. Inspirovali a inspirují se jím ve své tvorbě ta největší jména módního světa, jen namátkou Vivienne Westwood, Ralph Lauren, Gianni Versace nebo Moschino. I když je tartan spojen pupeční šňůrou s vlněnou tkaninou, dnes se objevuje na látkách netkaných i syntetických jako potisk a nabírá nejroztodivnějších forem.
Nutno zdůraznit, že módní tartanová vlna není žádnou novinkou a odvíjí se již od 19. století. Mohutným impulsem, vedoucí k poptávce a oblibě tartanu, byla návštěva krále Jiřího IV. ve Skotsku roku 1822. Šlo o první oficiální návštěvu vládnoucího monarchy od doby Karla II. v 17. století, tedy senzační událos. Spisovatel Walter Scott, jenž byl pověřen organizací králova programu během návštěvy Edinburghu, krále přesvědčil, aby se navlékl do tradičního skotského kiltu s tartanovým vzorem Royal Stewart a vyšel před shromážděné davy. A najednou chtěl každý nosit kilt a mít svůj tartanový vzor. O dvacet let později uchvátila skotská Vysočina královnu Viktorii, která si zemi oblíbila, v Balmoralu si zřídila letní sídlo a opakovaně se sem vracela. A tak se roku 1853 zrodil i oficiální tartanový vzor královské rodiny zvaný samozřejmě Balmoral, který osobně navrhl princ Albert, manžel královny Viktorie. Dodnes tento vzor smějí nosit pouze členové královské rodiny a královnin osobní dudák na Balmoralu. Nezanedbatelnou úlohu hráli po celé 19. století také skotské pluky britské imperiální armády, které na všech bojištích tehdejšího světa hrdě nosili tradiční horalský oděv s nejrůznějšími tartanovými vzory.
Pozoruhodně živnou půdou pro tartan, jakož i vlněný tweed a obecně praktickou britskou módu, se ukázala být Itálie, především Florencie. Nejvíc se ale o rozšíření tartanu zasloužili sami Skotové. Sluší se v této souvislosti připomenout společnost Barbour, která s tartanovým vzorem spojila své vysoce kvalitní oblečení. Firma Barbour, založená na konci 19. století, proslula zejména nepromokavými plášti a bundami a dodnes patří k nejkvalitnějším a nejvyhledávanějším výrobcům těchto oděvů. Dnes je její sortiment výrazně širší, tradici si však hýčká a rozvíjí. Pro vlastní outdoorovou módu má Barbour registrovaných hned sedm vlastních tartanových vzorů. Do britského počasí byste jen těžko hledali lepší ochranu, než jsou právě oděvy od firmy Barbour.