Wavesbury: Románové okno do britských dějin
Mnohým z vás jistě neunikla románová série Wavesbury, pojednávající osudy anglického důstojníka a jeho skotské ženy. Neb je to dílko inspirativní a povedené, navíc s patrnou skotskou stopou, nabídl jsem jeho autorovi Davidu Návarovi, aby napsal něco o vzniku a pozadí této románové série. Jak tedy Wavesbury vznikl a kam se ubírá?
Autorem následujících řádků je David Návara:
Jak vznikl Wavesbury? Bude to už víc jak patnáct let. Nějakou dobu jsem se věnoval svému druhému velkému koníčku – malování historických figurek a přehrávání bitev s nimi (viz obrázky níže), takzvanému wargamingu (válečným hrám, chcete-li). Vymýšlení příběhů mne vždy bavilo. Tak jsem si ve chvíli nudy řekl, proč to nespojit? Proč nedat těm malovaný kovovým (a plastovým) panáčkům také nějaké pozadí, fiktivní životní příběh? Nejsem jediný, kdo to dělá, jen se mi to možná trochu víc vymklo.
Postavy – alespoň ty hlavní – a prostředí byly jasné. Britská potažmo skotská historie v 18. století mě vždy zajímala. Líbila se mi skotská kultura, hudba. Znalci české skupiny Asonance v mých knihách inspiraci jistě zachytí. Stejně tak mě zajímala historie a komplikovaný vztah Skotů k rodícímu se britskému impériu během a po tragickém povstání roku 1745. Fascinovalo mě válečnictví 18. století. Ty pro lajka na první pohled nesmyslné sevřené formace vojáků v krajkami zdobených pestrých uniformách vyrovnaně kráčející na smrt.
Události po bitvě u Cullodenu nemusím místním čtenářům opakovat. Letitý klanový systém i celá skotská kultura měly podle vítězů přestat existovat. Byla zakázána hra na dudy a nošení tartanu s výjimkou příslušníků vojska. Bylo zakázáno vlastnictví zbraní. Stovky lidí, počínaje významnými vůdci povstání z řad šlechty, byly popraveny, tisíce Skotů vyhnány z domovů a jejich majetek zabaven. Už tak chudá země zchudla ještě víc, hlad a bída byly často neúnosné. Proto se stávalo, možná běžněji, než by si hrdí horalé byli ochotni připustit, že se nejeden z mužů nechal kvůli penězům zverbovat do britské armády a oblékl nenáviděný červený kabát. Bývalí jakobité tak najednou bok po boku s bývalými nepřáteli cestovali daleko za moře do Evropy nebo dokonce do vzdálené Ameriky, aby tam bojovali a umírali za krále Jiřího, kterého kdysi chtěli sami svrhnout. Horalské regimenty se proslavily svou neústupností, statečností a postupem času se stávaly elitou britské armády. Byl to také tento paradox, který jsem se pokusil zachytit.
Představu hlavního hrdiny jsem měl vymyšlenou dlouho. Musím přiznat, že jsem byl přesycen hrdiny, které nám servíruje soudobá dobrodružná literatura – rozervanými mladíky, kteří neustále řeší hlavně sami sebe. Je to asi klišé, ale stýskalo se mi po klasických hrdinech mého mládí, jasně vymezených, přímých, čestných, jak o nich psali třeba Alexandr Dumas, Emilio Salgari, J. F. Cooper nebo i Karel May. Tak vznikl plukovník britské armády hrabě David z Wavesbury. Šlechtic s majetkem, co už má něco za sebou. Veterán od Cullodenu, po bitvě nějakou dobu sloužící ve Skotsku, které si navzdory nepřátelství oblíbil. Voják, který zůstal věrný přísaze, ale snažil se vyhnout nebo dokonce bránit krutostem, ke kterým docházelo.
Hlavní hrdinka vyplynula také přirozeně, příliš jsem o ní nepřemýšlel. Krásná Elizabeth MacDermott je dcera zkrachovalého skotského lorda, jakobity, kterého se těžce dotkla porážka. Wavesbury ušetřil u Cullodenu lorda MacDermotta s jeho synem a vysloužil si tak přátelství mladého Alastaira. Když ten tragicky (a podezřele) zahyne, po prožitém dobrodružství Wavesbury získá i lásku jeho sestry. Snad neprozradím moc, když řeknu, že většinu příběhů prožijí již jako manželé.
Dávám čtenářům tímto čestné slovo, že až po napsání několika prvních příběhů jsem se dozvěděl, že existuje Cizinka a nějací Claire a James Fraserovi. Že jsou mí hrdinové tak říkajíc právě naopak (Angličan a Skotka proti Angličance a Skotovi v Cizince) je skutečně náhoda. Nabízím mimoděk pohled z druhé strany, možná té méně populární, ale neméně zajímavé.
Vedlejší postavy se objevovaly tak nějak samovolně v mé hlavě a pak na papíře – nebo na stole jako právě malovaná figurka. Tak vznikla Jane Ferrelová, anglická dívka, která v převleku za muže vstoupila do armády. Silák Alan McAutie, horal a bývalý lupič, který pragmaticky oblékl červenou. Glasgowský zlodějíček Kenneth Lindsay, který doufá v zářivou armádní kariéru. Mohl bych pokračovat dlouho, ale nechci vyzrazovat děj příliš, víc, než už jsem udělal.
Byl to právě fiktivní Wavesburyho 43. pěší regiment – jehož vlajku můžete vidět na obálce první knihy – ve kterém se tyto postavy postupně setkávají. Hlavní hrdiny jsem si vymyslel, ale ve vedlejších rolích rád nechám vystoupit sem tam některé historické osobnosti. Wavesbury ještě jako major v Indii tak bojuje společně s Robertem Clivem, Elizabeth a David Wavesburyovi se dostanou do sporu, jak se postavit k osobě vévody z Cumberlandu, setkávají se s exilovým králem Jakubem Stuartem, Elizabeth se pokusí svést Giacomo Casanova, … a mohl bych pokračovat.
Píši pro zábavu, příběhy mě musí jednoduše napadnout. Proto vznikaly postupně, ne vždy chronologicky, a až postupně začaly utvářet ucelenější mozaiku. Z období krátce po Cullodenu jsem se tak postupně přes různé epizodky dostal k sedmileté válce, a zvláště její americké části, Brity nazvané válkou francouzsko-indiánskou. Posledního mohykána jsem měl vždycky moc rád (knihu, k filmům mám své výhrady), proto bylo jasné, kam mé hrdiny poslat. Poslední kniha je pro změnu o něco usedlejší, hrdinové necestují tak daleko (vlastně vůbec neopustí Anglii a Skotsko), nekonají se velké bitevní scény. Zápletky jsou komornější, lehce detektivní nebo možná špionážní.
Mám napsáno dost dopředu, takže pokud budu – a doufám, že budu – pokračovat ve vydávání, mohu prozradit, že doba pomalu spěje k americké válce za nezávislost. A Wavesbury se opět ocitne na té špatné straně. Tedy alespoň jak je dnešní dobou převážně vnímána. Davida a Elizabeth tak čekají možná vcelku přátelská setkání s takovými historickými padouchy, jako byl Benedikt Arnold nebo Banastre Tarleton.
Na závěr bych rád zmínil nějaké praktické věci. Krom čtyř už vydaných dílů (a jejich elektronických verzí), vznikla také audio kniha. Je to taková krátká ochutnávka (cca 8 hod) sestávající se z prvních třech kapitol. Prvních chronologicky, nikoliv knižně. Načetl Marek Holý, úvody a historické poznámky pak Pavel Soukup. Když už jsem zmínil ebooky, povídku Záhada v Ashcroft Manor je možné přečíst si zdarma jako (a pouze jako) elektronickou knihu. Jedná se o lehce mysteriózní příběh a pokud by někdo nezávazně chtěl zkusit mé dílo, funguje docela dobře i samostatně. Je to mimochodem ten příběh, kde Casanova usiluje o Elizabeth, ale úplnou romanci nečekejte.
Úplně nakonec bych rád velmi poděkoval Honzovi Hrdinovi za spolupráci a poskytnutí prostoru.
