Spiknutí střelného prachu
Já, Thomas Banks, píši toto svědectví, aby se i v paměti dětí našich dětí zachovala zpráva o hanebném úkladu, který byl zosnován proradným Catesbym a Fawkesem proti našemu králi Jakubovi, jenž spiknutí zázračně odhalil a s pomocí Boha zneškodnil.
Léta Páně 1606, měsíce prvého, dne jednatřicátého skončil svůj bídný život na šibenici Guy Fawkes, muž, který neváhal zahodit veškeré své ctnosti a pokusil se zákeřným a ohavným způsobem zavraždit našeho krále Jakuba i jeho syna Jindřicha a s nimi i celý anglický parlament. Po právu byli na hrdle ztrestáni i ostatní papežští spiklenci, které Fawkes pomohl odhalit, jsa podroben důkladné tortuře. Co jej přivedlo až na šibenici jest historie komplikovaná, avšak nesmírně poučná a zajímavá. Proto se ji pokusím vylíčit dle pravdy tak, jak vešlo ve známost během vyšetřování a také na základě toho, co Guy Fawkes vypověděl noc před svou popravou, domnívám se, že proto, aby ulevil svému svědomí.
Je nepochybné, že spiklenci spatřovali ospravedlnění pro svůj mrzký čin v postoji krále Jakuba k těm, kteří setrvávali v katolické víře. Mnozí angličtí katolíci totiž vkládali své naděje v královu toleranci a blahosklonnost, doufaje v jeho návrat k víře své matky Marie. Tito papeženci odmítali uznat královu svrchovanost ve věcech víry a navíc zpochybňovali jeho právo na trůn. Takovou troufalost pochopitelně nemohl náš král tolerovat, i když měl k toleranci vrozené sklony. Malá skupina katolíků, snad vedena zoufalstvím z neblahého vývoje, se rozhodla zvrátit běh událostí ve svůj prospěch a to tím nejpodlejším způsobem.
Hlavou spiklenců byl jistý Robert Catesby, člověk zkušený, jenž se již dříve zapojil do povstání hraběte z Essexu, udržoval styky se Španělskem a nevynechal jedinou příležitost, jak by mohl vrátit Anglii do rukou papeženců. V květnu 1604 tento Catesby kolem sebe shromáždil skupinu mužů z bohatých a vlivných katolických rodin nižší aristokracie, aby společně odstranili krále i jeho věrné v parlamentu. Jak se později ukázalo, do spolku s Catesbym vstoupili jeho bratranci Thomas a Robert Wintourové, dále John a Christopher Wrightové, kteří se s Catesbym rovněž účastnili Essexova povstání, účasten byl i jejich švagr Thomas Percy, Edmund Baynham, lord John Grant, Robert Keyes, Ambrose Rokewood, Everard Digby, Francis Tresham a Thomas Bates, Catesbyho sluha. On jediný zřejmě postrádal jakékoliv, byť zcestné ideály, neboť vypověděl, že se ke spiknutí přidal jen proto, že se mu líbily soudky se střelným prachem.
Spiklenci zcela jistě pomýšleli i na rozpoutání rebelie v kraji Middlands, která měla na trůn dosadit nezletilou princeznu Alžbětu. Provedení atentátu bylo svěřeno muži jménem Guy Fawkes, o němž pohovořím později. Fawkesův úkol byl tento. Ve stanovený den prvního zasedání parlamentu v listopadu 1605 měl odpálit nálož třiceti šesti sudů se střelným prachem, které byly potají uloženy ve sklepeních pod Sněmovnou lordů. Nečekaná exploze, jako ze samých útrob pekla, měla v jednom okamžiku zahubit krále, jeho dědice i členy parlamentu. Plán byl však nedokonalý a tváří v tvář velikosti Roberta Cecila, hraběte ze Salisbury nemohl obstát.
Jmenovaný Guy Fawkes sehrál v prachovém spiknutí důležitou roli v mnoha směrech. Pro vyhození parlamentu i s králem do povětří byl ze spiklenců tím nejpovolanějším. Byl mužem války s bohatými zkušenostmi z Nizozemí, kde bojoval po boku Španělů a v Anglii byl pro svou nepřítomnost neznámý. Úděl žoldáka mu však nestačil. Roku 1603 odplul do Španělska, kde se naplno projevila jeho věrolomnost a příklon ke katolíkům, neboť cílem jeho cesty bylo zabezpečit podporu Hispánců pro katolickou rebelii v Anglii. Bůh tomu však chtěl, že neuspěl. Potkal tu ovšem Thomase Wintoura, který již tenkrát sháněl pomoc pro Catesbyho obludný plán. I Wintour měl svou zkušenost s neochotou Španělů pomoci. Že si oba odhodlaní papeženci porozuměli, o tom nemůže býti sporu. Společně pak odcestovali do Anglie, kde byl Fawkes přizván ke spiknutí proti králi.
Jak později ukázalo vyšetřování, spiklenci začali uskutečňovat svůj ďábelský plán v červnu 1604. Tehdy si Thomas Percy, muž velkolepé postavy a jeden z organizátorů spiknutí, pronajal od královského úředníka Johna Whynniarda část domu v těsném sousedství Sněmovny lordů. Sám Percy se tam však nezdržoval, neboť to byl úkol pro Guy Fawkese, jenž se zde usadil jako Percyho sluha pod jménem John Johnson. Odtud měli ti proklatí papeženci razit tunel pod síně parlamentu, kam později chtěli uložit sudy se střelným prachem. Přesnou polohu však Fawkes nikdy neurčil. Ostatně, na tom již nezáleží, neboť sudy s prachem byly nakonec přemístěny z Catesbyho domu za Temží do nepoužívaného sklepení přímo pod Sněmovnou lordů, které získal Percy do nájmu 25. března 1605. Jak Guy Fawkes sám doznal, nejprve sem tajně umístil dvacet sudů střelného prachu, ovšem 20. července, aby si pojistil smrt krále i ministrů, k nim dodal dalších šestnáct. K zesílení účinku pak ještě přidal železné tyče.
Když Fawkes vykonal veškeré přípravy, opustil Anglii. Stejně tak i ostatní spiklenci se rozdělili, aby dále naplňovali svůj ohavný plán, sháněli peníze i další věrolomníky do svých řad a připravovali povstání, které se mělo zrodit z trosek rozmetaného parlamentu. Navíc, býti pohromadě, bylo pro ně nebezpečné. Smluvili se, že se sejdou opět na začátku září, ale Bůh stál při králi a zasedání parlamentu bylo opět odloženo. Na konci října 1605 se konečně přiblížil den, na který se spiklenci tak dlouho chystali. Ne všichni ale zůstali pevní. V pátek 26. října obdržel lord Monteagle varovný list, který jej nabádal k tomu, aby si vymyslel nějakou omluvu proč nemůže být přítomen na zahajovacím zasedání parlamentu, neboť by prý mohlo ve Sněmovně strašlivě foukat. Dále mu bylo doporučeno, aby list spálil. Lord Monteagle však udělal pravý opak a list přečetl nahlas, domnívám se, aby varoval spiklence. Následně list předal hraběti ze Salisbury a ten jej následujícího dne předložil králi. Je zřejmé, že autorem anonymního varování byl jeden ze spiklenců, totiž Francis Tresham, švagr lorda Monteagla.
Ostatní spiklenci se o prozrazení dozvěděli příštího dne, avšak ani to je od jejich ďábelského záměru neodradilo. Guy Fawkes navíc 30. října ohlásil, že sudy s prachem jsou netknuté, a že nehrozí žádné nebezpečí. To ale již náš král vydal rozkazy a hrabě ze Salisbury začal rázně konat. V noci ze 4. na 5. listopadu bylo pod vedením Thomase Knyvetta, westminsterského smírčího soudce, prohledáno celé podzemí Parlamentu. Krátce po půlnoci, právě když Guy Fawkes opouštěl kobku s prachem, byl zadržen královými gardisty. O jeho úloze nebylo pochyby. Při sobě měl doutnák a hodinky. Sklep se střelným prachem, dřevem a železnými tyčemi byl objeven vzápětí poté.
Královi muži odvedli Guy Fawkese k výslechu, kde byl v dobrém tázán na své komplice. Fawkes byl zpočátku nezlomný a navíc se představil pod falešným jménem John Johnson. Tvrdil, že jednal sám a když se jej otázali, proč chtěl učinit takovou ohavnost, bez ostychu odpověděl: „Abych Vás, skotské žebráky, odpálil zpátky do těch Vašich hor.“ Protože po dobrém s ním nic nezmohli, byl pyšný Fawkes převezen do Toweru a zde byl na králův příkaz podroben právu útrpnému. Nejprve jen mírně, ale když stále odmítal odpovědět na královy dotazy, bylo nutné přitvrdit. 7. listopadu se Fawkes konečně doznal, prozradil své skutečné jméno a také to, že měl pět dalších společníků, odhodlaných zprovodit krále ze světa. Následujícího dne začal Fawkes diktovat jména spiklenců a vyznal, jak společně plánovali dosadit na trůn princeznu Alžbětu. Ve třetím doznání z 9. listopadu Fawkes ještě doplnil, že do spiknutí byl zapojen i Francis Tresham.
Zatímco Guy Fawkes vzdoroval náležitým úkonům, které mu měly rozvázat jazyk, ostatní spiklenci dleli v Dunsmoor Heath, kde vyčkávali, zda Fawkes rozpoutá peklo na zemi. Když se však k jejich uším doneslo, že Fawkes neuspěl a padl do rukou krále, rozprchli se jako křepelky. Robert Catesby, jehož Fawkes označil za vůdce spiklenců, se svými věrnými zamířil do Huddingtonu, domova bratrů Wintourových, avšak silný déšť jejich únik zpomalil a mnozí padli do rukou worcesterského šerifa. Catesby se ozbrojil a se zbytkem svých mužů se pokusil v Middlands skutečně vyvolat povstání. Jeho boj byl ale marný. Byl obklíčen v Holbeche House ve Staffordshiru a společně s Thomasem Percym a Christopherem a Johnem Wrightovými zastřelen. Zbylí pleticháři byli pochytáni a převezeni do Londýna.
Spravedlivý soud se zajatými spiklenci proběhl v pondělí 27. ledna 1606 ve Westminster Hall a po právu se stalo, že byli odsouzeni jako vlastizrádci. Jejich trestem bylo vláčení, oběšení a rozčtvrcení. Kusy jejich těl pak byly poslány do všech koutů Británie, aby se již nikdo neopovážil byť jen pomyslet na odepření věrnosti králi. Čtyři z nich, Digby, Grant, Bates a Robert Wintour, byli popraveni 30.ledna na hřbitově kostela sv. Pavla. Den poté byl na hrdle ztrestán i zbytek spiklenců, tedy Rookwood, Keyes, Thomas Wintour a jako poslední i Guy Fawkes, k jehož trestu patřilo i to, že musel přihlížet smrti svých druhů. Jejich poprava se konala na nádvoří starého westminsterského paláce, tedy na místě, které chtěli znesvětit vraždou. Z Toweru byli na toto místo dovlečeni za koněm a poté vydáni katu. Guy Fawkes, ač těžce zmučen, nalezl sílu požádat krále o prominutí a poté se vrhnout po hlavě ze šibenice, čímž si srazil vaz. Tím se vyhl mučivé smrti oběšením, trestu však neunikl. Ostatní papeženci byli zahnáni do všech temných koutů země, zatímco král, ač riskoval svůj život, povstal jako fénix z popela neporažen a ještě silnější.
_____________________________________________
Dodatek: Kromě smyšlené postavy Thomase Bankse, který zachycuje fiktivní zprávu o průběhu spiknutí, jsou všechny osoby, místa i činy skutečné.
