Skotský svátek Halloween

Podobně jako den začínal nocí, začínal nový rok s příchodem zimy a nikoliv jarem, jak tomu bylo u Římanů. Tehdy Keltové slavili svátek zvaný Samhain (konec léta), který byl obdobím smrti i zrození, symbolem starého i nového. Podle našeho kalendáře připadá svátek na předvečer 1. listopadu. K výjimečnému období patřila řada magických a symbolických rituálů a to zejména proto, že se právě v tento den propojoval svět mrtvých, tedy zásvětí a živých. Proto také do našeho světa mohly pronikat duše zemřelých, aby se znovu setkaly se svými blízkými. Aby duchové našli cestu domů, zapalovaly se po setmění u domů ohně. Předtím však Keltové, s odcházejícím rokem, všechny staré ohně uhasili. Nové ohně pak symbolizovaly rok nový, zrození nového slunce, nového slunečního boha. Vše, co po Samhainu zůstalo nesklizeno nebo se nacházelo v přírodě, bylo považováno za mrtvé a náleželo zvířatům nebo mrtvým. Dobytek se zaháněl z pastvy do chlévů.

Součástí oslav, trvajících i několik dnů, byly velké hostiny, část potravy se však odkládala jako obětina pro zemřelé a také jako úlitba bohům pro úspěšné obnovení úrody. Protože se o Samhainu prolnul svět lidí se zásvětím, pronikali do našeho světa také nadpřirozené bytosti – skřítkové, démoni, víly i netvoři - sídlící v mohylách, kopcích a horách (irs. sidhe). Těch se lidé obávali, a proto dělali i různá opatření, aby před nimi ochránili svá obydlí. Pověsit cesmínu, dobře zavřít dveře, obětovat mrtvým předkům či uklidit dům, to vše patřilo mezi magické rituály.

V tento mystický večer se mohlo stát cokoliv. Aby duše zemřelých našly cestu zpět do nitra kopců, mnohdy se po hostině konaly ke kopcům, jeskyním, mohylám atd. průvody se světly, které měly duchům ukázat cestu zpět. Na patřičném místě pak lidé světla zhasli a domů se vraceli potmě, aby je snad duchové opět nenásledovali. Při těchto průvodech si lidé nasazovali masky bohů, duchů, skřítků i zesnulých předků, opět jako symbolickou ochranu. Lidově řečeno, aby zapadli. Tradice takových průvodů se dochovala ve Skotsku či Bretani a také v České republice známe lampionové průvody. Mnohé ze starých tradic již bylo zapomenuto, přesto duch Samhainu přežil až dodnes v podobě Halloweenu. 

I když se Samhain pokusila katolická církev přehlušit a zároveň využít jeho potenciál slavností Všech svatých, pohanské tradice přežily v podobě Halloweenu, který se slaví v předvečer Všech svatých. Samozřejmě nejsilnější zůstala tato tradice v keltských zemích, tedy i ve Skotsku, kde jednu ze svých básní věnoval prastarému svátku také skotský bard Robert Burns. Báseň se nikoliv překvapivě jmenuje „Halloween“ a vypráví se v ní o starých zvycích, které Skotové o svátku praktikují. Patrně nejznámější a nejrozšířenější tradicí je dlabání zeleniny do podoby luceren s lidskou tváří. Ve skutečnosti šlo původně o napodobeniny lebek a zhotovovaly se nikoliv z populárních dýní (tykev obecná, ale z tuřínu. Dýně je rostlina původem ze Střední Ameriky a její využívání při Halloweenu je mnohem mladšího data. Proto se od nepaměti používal tuřín, největší sezónní plod, který bylo možné k danému účelu použít. Popravdě, vydlabaný tuřín s očními důlky, nosem a ústy mnohem více připomíná svůj vzor, lidskou lebku.

Ke skotským tradicím rovněž patří vhazování ořechů do ohně, s jejichž pomocí si páry vyžadují věštbu budoucnosti. Pokud ořechy rychle shoří, bude vztah šťastný, ale pokud začnou syčet a praskat, čeká pár divoká budoucnost. Jinou tradicí je chytání plovoucích jablek ústy bez pomoci rukou. A nesmí samozřejmě chybět převlékání do masek a kostýmů, což původně sloužilo ke zmatení bloudících duchů, kteří převlečené lidi považovali za jiné duchy a nechali je být. Starou skotskou tradicí je rovněž věštění ze stonku kapusty. Lidé po soumraku tahali po slepu ze země kapustu a podle délky a tvaru stonku se snažili odhadnout jak bude vypadat jejich budoucí partner. Množství hlíny mezi kořeny pak napovídalo cosi o bohatství protějšku. Tyto tradice se ve Skotsku drží dodnes.

A bylo to právě Skotsko, kde vzniklo i samotné novodobé pojmenování svátku Halloween. Vznik slova Hallowe‘en se datuje do doby kolem roku 1745, kdy vzniklo zkrácením skotské varianty označení svátku All Hallows‘ Eve (večer Všech svatých), přičemž skotskou obdobou anglického eve (večer) je even. Zkrácením pak vzniklo e’en či een a postupem času se z (All) Hallow(s) E(v)en stalo Hallowe'en. Se skotskými (a irskými) imigranty se pak svátek i slovo samotné dostaly do Nového světa, kde si žily vlastním životem.