Skotský objev města Trója
18. května 2020
Jak souvisí Trója se Skotskem? Nebýt jistého Skota Charlese Maclarena, německý objevitel Heinrich Schliemann by bájné město hledal podstatně déle. Byl to totiž skotský novinář a geolog Maclaren, kdo jako první správně určil polohu starověkého města, jehož existence patřila v 19. století mezi pouhé legendy.
Okolnosti války o Tróju jsou známé. Trójský princ Paris odvedl spartskému králi Meneláovi manželku Helenu i s pokladnicí, což si samozřejmě Meneláos nenechal líbit. Požádal o pomoc bratra Agamemnóna, vládce Mykén a nejmocnějšího mezi řeckými vládci, jenž svolal ostatní řecké krále, aby se připravili na válku s mocnou Trójou. Podle Homéra z Řecka vyplulo 1186 lodí, na nichž se odhadem nacházelo 70 až 130 tisíc bojovníků. Toto invazní vojsko, jehož cílem bylo smytí urážky spartského krále i celého Řecka, pak Tróju bezvýsledně obléhalo dlouhých deset let. Během této doby se odehrálo několik bitev i slavných soubojů. Válku nakonec rozhodla lest krále Odyssea, jenž přišel s nápadem na vybudování velkého dřevěného koně. S jeho pomocí pak Řekové Tróju dobyli a zničili. Působivý příběh, poprvé písemně zaznamenaný pěvcem Homérem na základě čtyři století trvající ústní tradice, je především psychologickým příběhem o osudu, hněvu, odplatě a smrti, než záznamem vleklé války o nadvládu v Egejské oblasti. Přece však jsou v příběhu obsažena vodítka, která napovídají cosi o dávné válce mezi mykénskými Řeky a Trójany.
Trójská válka patřila v antickém světě k základním a nejdůležitějším mytologickým příběhům, o jehož pravdivosti nikdo nepochyboval. Řecké vyprávění, dále rozvíjené římskými literáty a dějepisci, vstoupilo i do nové epochy po pádu Říma. Hrdinové z války o Tróju, někdy již zcela smyšlení, se objevovali v rodokmenech raně středověkých panovníků, např. u franckých Merovejců nebo u Geoffreyho z Monmouthu v jeho díle Historia Regum Britanniae. V renesanci se téma Trójské války stalo vítanou uměleckou inspirací a v osvíceném 18. století již žila Trója v říši pohádek pro dospělé, hned vedle Atlantidy, kde setrvávala až do 19. století. Roku 1822 poprvé správně určil její polohu skotský novinář a geolog Charles Maclaren (též spoluzakladatel deníku The Scotsman), kde ji o padesát let později na základě Maclarenových zjištění skutečně objevil Heinrich Schliemann. Bylo to na pahorku Hisarlik na západním pobřeží Anatolie v dnešním Turecku.
Vykopávky na Hisarliku pokračovaly i v následujícím století a s přestávkami trvají dodnes. Během archeologických prací bylo odkryto celkem devět stavebních fází města, kdy nové vyrostlo na troskách toho předchozího. Homérova Trója se označuje jako VIIa a její existenci lze datovat do doby bronzové mezi lety 1300 – 1190 před Kristem, což koresponduje s tradičně udávanými daty antických autorů. Trója VIIa zanikla v důsledku nepřátelské agrese, což dokládají stopy ohně, nálezy pozůstatků lidských obětí v domech i ulicích města či objevy šípových hrotů a střel z praku.
Trójská válka trvala podle Homéra celých deset let. Dobýt velké, mocné a dobře opevněné město, strategicky položené při pobřeží Egejského moře nedaleko Dardanelského průlivu, bylo pro bojovné Achájce obtížné, zejména pak v případě, kdy velmi pravděpodobně nedisponovali žádnými obléhacími stroji a zřejmě neměli ani dostatek sil k tomu, aby město hermeticky uzavřeli, podobně jako třeba Caesar galskou Alesii. Hradby, které jsou nejpatrnějším pozůstatkem historické Tróje, dělali útočícím Achájům potíže oprávněně. Masivní hradby z vápence dosahovaly výšky přes 5 metrů a byly osazeny opevněnými věžemi o výšce až 9 metrů. Jedna z odkrytých věží stála na půdorysu čtverce o rozměru 18x18 metrů. Ve své maximální rozloze měla Trója rozlohu 20 hektarů, v němž mohlo odhadem žít 5 až 10 tisíc obyvatel. Nepochybně šlo o politické, vojenské, administrativní a obchodní centrum celé oblasti, tedy ideální cíl pro získání velké kořisti.
Trója byla významným městem egejské oblasti v době bronzové, mohla ale také být něčím víc. Naznačují to chetitské klínopisné prameny ze 13. století, které se zmiňují o městě Wilusa, jež bylo centrem království, podmaněného Chetity. Jméno je etymologicky spřízněné s řeckým názvem Tróje Ilios / Ilion, ve starší homérské řečtině Wilion. Není to pouze jméno, ale také v pramenech dochovaný geografický popis, jenž ukazuje na Tróju. Tzv. Tawagalawův dopis rovněž zmiňuje Wilusu v souvislosti s národem Ahhiyawa, jenž byl identifikován jako řečtí Achájové (Achaioi). Z dopisu vyplývá, že Chetité s Acháji vedli kvůli Wiluse válku a naznačuje tak cosi o starším konfliktu mezi nimi. Vzhledem k časovém zařazení kolem roku 1250 př. Kr. se mohlo jednat o jednu z episod, která snad zavdala příčinu k pozdější válce mezi Acháji a Trójou.
Dochované prameny, pocházející z novochetitské říše, pozoruhodným způsobem přispívají k poznání historického pozadí Trójské války a vymezují jasný časový a prostorový rámec, kdy Trója stála mezi dvěma mocnými světy, mykénským Řeckem a Chetitskou říší na sklonku doby bronzové. Jak vyplývá z Tawagalawova dopisu, chetitský král uzavřel s Acháji dohodu, jejich krále uznal za sobě rovného a potvrdil jeho kontrolu nad městem Milétem (chetit. Millawanda). Ambice Achájů se ale po čase opět probudily a ačkoliv neznáme přesnou příčinu nové války, přivedly je pod hradby Tróje, která řeckým zájmům v oblasti překážela. Ostatně pozdější rozkvět řeckých městských států v Malé Asii je toho zřejmým dokladem. Zda do války o Tróju, jež byla vazalem chetitského krále, Chetité zasáhli, nevíme.