Skotský bard Robert Burns a jeho Óda na haggis

Básník Robert Burns je dodnes považován za skotského národního barda a jednu z nejvlivnějších osobností skotských dějin. Ve svých básních opěvoval krásu přírody i žen, slavné okamžiky skotských dějin, ale také všední věci ze života Skotů. Nejslavnější se stala jeho óda na tradiční skotský pokrm haggis

Skotský bard a básník Robert Burns (25. 1. 1759 – 21. 7. 1796), známý též jako Rabbie Burns, patří k nejslavnějším Skotům, v celonárodní anketě The Greatest Scot porazil i Williama Wallace a stal se vítězem. Své básně psal ve skotském jazyce, anglicky i ve skotském dialektu angličtiny. Tím se jeho verše staly přístupnými širokým vrstvám obyvatelstva a také ovlivnily řadu dalších význačných osobností, mezi nimi i mladého Waltera Scotta. Inspiroval celou řadu anglických romantiků i kontinentálních básníků. Roku 1892 přeložil do češtiny Burnsův „Výbor písní a balad“ Josef Václav Sládek. O Robertu Burnsovi v této souvislosti napsal:

„V básních Burnsových na první pohled ozývá se nejzvučněji poesie lásky, ale ne svými písněmi erotickými stal se miláčkem svého lidu. Opravdovost, mužnost a láska k svobodě jsou základními rysy povahy skotského národa, a Burns jest prototypem těchto vlastností. Kdyby celý skotský národ zmizel s povrchu země a zůstaly jen básně Burnsovy, žil by v nich jeho lid v celé síle duše své, v každém hnutí svého žití a bytí.“

Robert Burns sbíral skotské lidové písně, je i autorem slavné Auld Lang Syne a po dlouhou dobu neoficiální skotské hymny Scots Wha Hae. Jeho nejslavnějším dílem je však „Óda na haggis“. Národní pokrm haggis je neodmyslitelnou součástí dvou velkých skotských svátků; oslav svátku sv. Ondřeje, patrona Skotska, který se slaví 30. listopadu a Burns Night, což je výročí narození Roberta Burnse 25. ledna. V tento den si Skotové a nejen oni připomínají narození slavného barda, znějí nejen zvuky dud, ale také právě Óda na haggis (Address to a Haggis), po níž následuje slavnostní večeře. A o čem tedy slavná óda je? Níže naleznete její původní znění a český překlad Stanislava Kostihy …

Address to a Haggis

Fair fa' your honest, sonsie face,

Great chieftain o' the pudding-race!

Aboon them a' yet tak your place,

Painch, tripe, or thairm:

Weel are ye wordy o'a grace

As lang's my arm.

The groaning trencher there ye fill,

Your hurdies like a distant hill,

Your pin was help to mend a mill

In time o'need,

While thro' your pores the dews distil

Like amber bead.

His knife see rustic Labour dight,

An' cut you up wi' ready sleight,

Trenching your gushing entrails bright,

Like ony ditch;

And then, O what a glorious sight,

Warm-reekin', rich!

Then, horn for horn, they stretch an' strive:

Deil tak the hindmost! on they drive,

Till a' their weel-swall'd kytes belyve

Are bent like drums;

Then auld Guidman, maist like to rive,

Bethankit! hums.

Is there that owre his French ragout

Or olio that wad staw a sow,

Or fricassee wad make her spew

Wi' perfect sconner,

Looks down wi' sneering, scornfu' view

On sic a dinner?

Poor devil! see him owre his trash,

As feckles as wither'd rash,

His spindle shank, a guid whip-lash;

His nieve a nit;

Thro' blody flood or field to dash,

O how unfit!

But mark the Rustic, haggis-fed,

The trembling earth resounds his tread.

Clap in his walie nieve a blade,

He'll mak it whissle;

An' legs an' arms, an' hands will sned,

Like taps o' trissle.

Ye Pow'rs, wha mak mankind your care,

And dish them out their bill o' fare,

Auld Scotland wants nae skinking ware

That jaups in luggies;

But, if ye wish her gratefu' prayer

Gie her a haggis!

Odá na Haggis

Tvá oblá tvář je čarovná.

je tváří vůdce, chuti tvé

se maso, drůbky nerovná

a co jich jest!

Ty králem jsi všem pokrmům

na věky čest!

Tou horou zadků přeplněn

trám v lavici povzdychne jen.

Lze páskem haggis utáhnout

bude-li nutno.

Na čele se všem perlí pot

jak drahý klenot.

A sedlák zručně otře nůž

pak krájí bachor. Náhle už

zříš vnitřek, páru, jas a růž

do hloubky řez

A pak ten pohled na tu skruž

manu z nebes.

Pak cinkot lžic, jak dychtili

teď každý rychle popílí

žaludky plné za chvíli

jak buben břich.

Teď sedlák dechu popadá

mumlá svůj dík.

Radš žužláš ragú z Francie

jíš mišmaš jako pomeje

či frikasé ti dobré je?

Pak není divem,

že se šklebíc pohoršuješ

nad tímto jídlem.

Ti chudáci se hnusem cpou

jsou neschopní jak vlhký troud

a lýtka maj jak hůlčičky

pak nohu malou

Po poli projít, vodou plout

nejde jim skoro.

Však venkované haggis jí

pak mocným krokem kráčejí.

Cep v ruce když otáčejí

tak to jen hvízdá.

Ty svaly, ta houževnatost

jak skotský bodlák.

Ty živiteli lidí všech

kdo rozhoduješ o jídlech.

Nás Skoty prosím tě vynech

pachutí šlichty.

Spíš poslyš skotské duše dech

Po haggis dychtí.