Skotsko na cestě k samostatnosti?

Od minulého roku se stále častěji hovoří o rostoucí podpoře skotské nezávislosti. Mohl byste přiblížit, za jakých okolností ji Skotové vlastně pozbyli?

Rád, je to jeden z nejvýpravnějších příběhů evropských dějin. Byl to celý řetěz událostí, který vyvrcholil na začátku 18. století. První předzvěstí byla personální unie Skotska a Anglie, kdy se skotský král Jakub VI. stal nástupcem Alžběty I. jako anglický král Jakub I. Tím započala vláda skotských Stuartovců na anglickém trůnu, kdy po staletí znesvářená království nyní měla jednoho panovníka. Působení stuartovských králů ukončila roku 1688 tzv. Slavná revoluce. Krále Jakuba II. / VII. vyhnali do francouzského exilu a otěží se chopil nizozemský protestant Vilém III. Oranžský. Pak už to šlo rychle. Roku 1707 došlo ke zrušení národních parlamentů a vznikl jediný parlament Velké Británie, kde Skotové hráli druhé housle. O sedm let později se stal novým britským králem hannoverský kurfiřt Jiří I., který se o britské záležitosti vůbec nezajímal a do smrti se nenaučil anglicky. Po nástupu Hannoverců následovala série jakobitských povstání, k nimž se upíraly naděje na obnovení samostatnosti Skotska. Veškeré naděje vykrvácely v bitvě u Cullodenu 16. dubna 1746.

Byl tedy vznik jednotného britského parlamentu počátkem anglo-skotské rivality?

Byl to jeden z milníků. Ale počátky leží někde v době o tisíc let starší. Už od raného středověku se z letopisů a kronik dočítáme o soupeření Anglosasů a obyvatel Skotska, nejdřív Piktů, původních obyvatel Skotska a poté středověkých Skotů. Zásadním zlomem byl konec 13. století, kdy dostal anglický král Edward I. zálusk na vládu nad Skotskem. Je to příběh, který vyprávějí filmy Statečné srdce a novější Outlaw king. Nesmlouvavý tlak, který Edward vyvinul na Skoty vyvolal nepředvídanou reakci. Od té doby Skotové tvrdě bojovali za udržení nezávislosti. Když roku 1707 zanikl skotský parlament, vyvolalo to další odpor.

Jak se ke konfliktní situaci na ostrovech stavěla pevninská Evropa, měli zde Skotové nějaké podporovatele svých zájmů?
Po staletí byla klíčovým skotským spojencem především Francie a zapomínat nesmíme také na Iry. Několikrát Skoty podpořil papež a zejména v 18. století získali Skotové podporu Španělska. Obecně ale platilo, že spojenectví některé z kontinentálních velmocí se Skotskem bylo především motivováno vlastními širšími plány.

Motivovala Francouze ke spolupráci dávná anglo-francouzská rivalita nebo byly důvody jiné?

Spojenci Skotů se téměř vždy rekrutovali z řad nepřátel Anglie a pro Francii to platí dvojnásob. Začalo to soupeřením o državy anglického krále ve Francii a skončilo napoleonskými válkami. První velké spojenectví Skotska a Francie se datuje už do roku 1173, kdy se skotský král Vilém I. Lev přidal k alianci proti anglickému králi Jindřichovi II. Plantagenetovi, kterou uzavřela Francie, angličtí baroni a Jindřichovi synové. Naprosto zásadní je ale ve skotsko-francouzských vztazích uzavření tzv. Staré aliance z roku 1295. Šlo o spojeneckou smlouvu, namířenou proti Anglii, kterou spojenečtí králové pravidelně obnovovali. Platila až do poloviny 16. století, přátelské vztahy, politická, vojenská i kulturní spolupráce ale přetrvala až do 18. století.

Jak se změnilo postavení Skotska po roce 1707 nejen v rámci unie, ale též v kontextu Evropy? (vč. porovnání s dalšími zeměmi UK)

Angličané se snažili dosáhnout sloučení parlamentů všemi způsoby; hrozbami, vydíráním, úplatky, podvody, politikařením i falešnými sliby. Zejména přístup na anglické koloniální trhy zněl velmi lákavě. I když Skotové dlouho odolávali, nakonec přece jen vzniklo jedno království Velké Británie. Představte si situaci, kdy máte písemné záruky férového přístupu, ale v praxi sledujete jak váš nový partner jen s velkou nechutí a obstrukcemi plní svoji část smlouvy. Slibovaný přístup na zahraniční trhy vázne, o rovnosti ve sjednoceném parlamentu nemůže být řeč, protože jako Skotové nemáte v parlamentu ani 10 % zástupců. Většina skotských lordů zůstane za branami Westminsteru. Zatímco anglickým šlechticům umožňují zasedat ve Sněmovně lordů jejich tituly, Skoty vybírá vláda. Logicky se tak dostaví pocit ztráty identity výměnou za iluzorní hospodářskou prosperitu. V dlouhodobém horizontu však sjednocení Skotsku zejména hospodářský prospěch přineslo. Mimochodem, fakticky nešlo o sloučení úplné, Skotsko si podrželo vlastní církev, zákony i vzdělávací systém.

Ono vlastně ani nelze hodnotit postavení Skotska jako celku v rámci Velké Británie.  Historicky Skotsko sice bylo jedním královstvím, ale uvnitř existovaly dva odlišné světy. Prvním z nich byla oblast Lowlands s velkými městy, která byla anglickému světa podstatně blíž než oblast Highlands, kde dosud žila tradiční gaelská kultura s klanovou společností, kdy se náčelníci klanů vzpírali jakékoliv autoritě kromě své vlastní. Na tento svět sjednocení dopadlo mnohem fatálněji, zejména pak po porážce posledního jakobitského povstání roku 1746.

V evropském kontextu se Skotové stali součástí Británie, ale až poté, co ztroskotaly veškeré pokusy dosadit na britský trůn vyhnané Stuartovce. Individuálně pak mnoho nadaných Skotů nalezlo uplatnění prakticky po celé Evropě v mnoha oborech.

Co se ukázalo během dlouhého anglo-skotského soužití jako největší a přetrvávající problém? Najdeme jeho stopy i v současnosti?

Myslím, že nikoho nepřekvapí, když řeknu, že to byl nízký respekt Londýna vůči skotským záležitostem. To ostatně můžeme sledovat i ve vyjádřeních současného ministerského předsedy Johnsona na adresu Skotů a jejich snah o nové referendum o nezávislosti. Na druhou stranu je ale pochopitelná a obhajitelná snaha udržet Británii pohromadě. Bylo to právě sjednocení, která umožnilo Británii vyrůst ve světové impérium, mimochodem z velké části vybudované díky bojovému nasazení skotských horalských regimentů. A pokud jde o Skoty, ti si v sobě nesli hlubokou ránu toho, že nemohli svobodně rozhodovat o vlastních záležitostech. A jsme opět u referenda.

V minulosti se Skotům mnohokrát podařilo vymanit z anglické nadvlády, objevily se podobné pokusy i po roce 1707 nebo touha po odtržení nebyla tak silná (příp. proč)?

a touha byla ještě silnější. Brzy se do tábora odpůrců dostali i ti, kteří sjednocení podporovali. Nálady ve Skotsku využil hned následujícího roku král v exilu Jakub Francis Stuart a s podporou Ludvíka XIV. začal připravovat povstání. Už v březnu 1708 kotvila v Dunkerque plně vybavená expedice pěti válečných a jednadvaceti dopravních lodí, vybavených šestitisícovou armádou, potravinami, municí a výzbrojí pro dalších dvanáct tisíc skotských povstalců. Byla to nepochybně nejlépe vybavená jakobitská výprava a mohla mít také největší šanci na úspěch. Bohužel, u břehů Skotska výpravu zastihla silná bouře, vodami navíc křižovalo anglické loďstvo, takže expedice nemohla přistát na určeném místě. Ze záhadných důvodů selhala konspirační síť a když do anglického zajetí padla jedna z válečných lodí, rozhodl velitel výpravy o návratu do Francie. I přes dílčí vítězství nakonec neuspělo žádné z následujících tří velkých jakobitských povstání, která ve Skotsku vypukla za účelem návratu Stuartovců na trůn a obnovení nezávislosti Skotska.

Měly novodobé pokusy nějakého společného jmenovatele? (např. nacionalismus, útlak..?)

Je jich celá řada, ale vždy mají společného jmenovatele. Je jím nezávislost. Můžeme ale také mluvit o nacionalismu v dobrém slova smyslu, svobodě, nedostatku pravomocí, jaké by si samostatný národ zasloužil, nemožnosti rozhodovat o domácích záležitostech a podobně.

Proč neuspěly?

Při žádném z předchozích referend, pokud nepočítáme to z roku 1997, na jehož základě obnovil po 292 letech svou činnost skotský parlament, se hlasování nezúčastnilo dostatečné množství osob a nebo se většina nevyslovila pro.

Mohly dějiny Skotska vypadat jinak, kdyby se země dokázala od UK oddělit?

Záleží na tom, kdy by k tomu oddělení došlo. Když už se tedy ptáte, představte si následující scénář. Jakobitské povstání prince Karla Edwarda Stuarta z roku 1745 uspěje a Stuartovci se vracejí na trůn. Vzápětí jsou vyhnáni nepopulární Hannoverci. Vztahy mezi Británií a Francií by se zlepšily, v zámoří by nemuselo dojít k Sedmileté válce, žádné boje o Quebec by nebyly. Skotsko a Irsko by znovu získaly nezávislost, čímž by nemohlo dojít k centralizaci moci v rámci Velké Británie. Dominantní úlohu by opět převzala Francie, což by zlepšilo i její hospodářskou situaci a předešlo vypuknutí velké francouzské revoluce. Bez revoluce by nebyl císař Napoleon a bez Napoleona by nedošlo k tak intenzivnímu vzestupu pruského nacionalismu … To vše by se stát mohlo, ale také nemuselo.

V této souvislosti bych si dovolila odbočku z minulosti do brzké budoucnosti. Jak si myslíte, že dopadne referendum o nezávislosti, které by se mohlo uskutečnit letos, a co by pro zemi znamenalo odtržení od UK?

Otázkou je, zda vůbec nějaké bude. Po referendu o vystoupení z EU a brexitu byla spousta Skotů naštvaných, většina jich totiž byla pro setrvání v EU. Nálada v zemi nahrávala odštěpení, čemuž výrazně napomohla i první ministryně Nicola Sturgeon, která začala mluvit o novém referendu. Poslední průzkum mluví o 53% pro nezávislost. Westminster ale referendum odmítá. Pokud se referendum uskuteční, vypadá to opět na těsný výsledek, těžko ale předpovídat v čí prospěch. Vyhlášení nezávislosti by pro Skoty znamenalo řadu výhod i komplikací. Mezi torzem Británie a Skotskem by vznikla regulérní hranice, citelný dopad by to mělo také na ekonomiku Skotska a je otázkou, zda by Skotsko dokázalo rychle nastartovat hospodářský růst a vydat se např. cestou Irska nebo Norska. Je pravděpodobné, že by se Skotsko také rozloučilo s královnou a zvolilo si prezidenta.

Za podnětný a milý rozhovor, publikovaný v časopisu Živá historie 5/2021, patří poděkování šéfredaktorce Lucii Jahodářové.

Rádi byste poznali okolnosti, vedoucí k bojům Skotů za obnovu nezávislosti země? Zajímají vás jakobitská povstání? Chcete se dozvědět víc o skotských klanech? Máte rádi Skotsko a jeho tradice? Odpovědi i mnoho dalšího naleznete v knize Skotskem po stopách seriálu Cizinka.