Skotské postřehy všedního života
Opět využívám pozorovatelského umu a ochoty Věry Mužíkové, která ve Skotsku, konkrétně v Aberdeenu, žije téměř deset let. Jak sama píše, "viděla jsem všelijaké věci, některé z nich mi doteď hlava nebere". Tady je tedy jejich malý přehled. Jistě jste se s některými z nich sami na svých cestách setkali...
Slepičí vajíčka. V obchodě vajíčka nehledejte v chlaďáku a u lidí doma v lednici. Vajíčka se jednoduše skladují v pokojové (supermarketové) teplotě, nikoho nezajímá, že je to zboží podobného charakteru jako mléko nebo maso, které by bylo vhodné uchovávat v chladu.
Toastový chleba. Tady je to zcela naopak. V obchodě ho sice najdete v regálech mezi ostatním pečivem, zato doma se většinou uchovává v lednici. Bez ohledu na to, že se pod plastovým obalem sráží vlhkost a po pár dnech je chleba uvnitř vlhký. Od toho pak slouží nezbytný toaster, který z provlhlého vyrobí chutný křupavý toast k snídani. Bez toho by nebyla skotská snídaně snídaní.
Trochu paradoxem je datum spotřeby, které je na všem potravinářském zboží, které v obchodě najdete. Tak například na sáčku s brambory, s rajčaty i mrkví a trvanlivost bývá tak týden od nákupu. Jistota je jistota. Co kdyby na bramboře vyrazil klíček a zákazník si přišel do obchodu stěžovat.
Kuchyňský dřez. Každý domácí nerezový dřez na nádobí je osazen o málo menším plastovým dřezem většinou neutrální šedé barvy. Nádobí se umývá v tomto plastovém, který je pak samozřejmě nutno mechanicky vyzdvihnout a vylít. Pátrala jsem po účelu tohoto zařízení. Možná se ušetří voda, přeci jen obsah plastového je menší než obsah nerezového. A to je asi tak jediná výhoda, na kterou jsem přišla. Jinak je s tím jen práce navíc, v dřezu překáží, usazuje se pod ním špína a zbytky jídla. Jindy je nutné plastový tak jako tak vyndat, když se myje zelenina nebo maso pod tekoucí vodou. Stejně tak na konci mytí nádobí, kdy je potřeba plastový vyndat, všechno kolem očistit a umýt a nakonec ho tam vsadit zpátky, aby se postup mohl opakovat. Když jsem se ptala místních na účel tohoto postupu, každý se trochu zarazil, zamyslel a pak zvolna odpověděl: „No, já vlastně ani nevím. Měli jsme to doma, dělali jsme to takhle…“.
Instantní káva. Pro mě jako pro aktivního pijáka instantní kávy v rámci nutného denního pitného režimu téma naprosto klíčové. Nevím, jak si ji připravujete vy (pokud Nescafé vůbec pijete, ale to je jiné téma), ale můj postup přípravy kávy je zcela jednoznačný: Instantní granule do hrnku, zalít horkou vodou do 2/3, aby se granule rozpustily, potom dolít studené mléko do potřebné výše, zamíchat. Ovšem ne tak tady. Poprvé jsem si myslela, že je to jen nějaká výstřednost té paní, co si kávu připravovala. Časem jsem viděla, že je to tu zcela běžné. Takže Nescafé po Aberdeensku: Instantní granule do hrnku, potom nalít studené mléko (suché granule se obalují studenou tekutinou a plavou na povrchu mléka), potom dolít horkou vodu do potřebné výše. Granule jsou vyzdviženy na hladinu, kde se různě míhají, zatímco se horko těžko rozpouštějí a ještě dlouho potom jsou na hladině znatelné nerozpuštěné černé tečky, ani míchání lžičkou nepomáhá. Zeptat se, proč se připravují takhle, a ne „po našem“, jsem tedy odvahu už nenašla. Varianta s čajem je obdobná, jen si místo granulí kávy domyslete sáček s čajem. Studené mléko do hrnku a potom už je postup naprosto stejný.
Porridge, neboli ovesná kaše, jak jí říkáme v Čechách. Pro nás je to pořád kaše, ta kaše, která připomíná krupicovou a evokuje sladkou večeři nebo snídani. Ne tak pro rodilého Skota. Starý pán, o kterého jsem se jednu dobu starala v rámci ranní péče, měl v doze s ovesnými vločkami přesnou odměrku na svoji snídani. Ty odměrky byly dvě na porci, zalít vodou a teď pozor, překvapení, půl lžičky soli! Ano, soli. Opravdový Skot jí porridge na slano. Brrr. Přesně takhle se zaklepal onen pán, když jsem mu řekla, že já jedině na sladko. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.
Jízda městským autobusem. V Aberdeenu je městská doprava zajišťována autobusy. Zastávky jsou jen na znamení, stejně tak i výstup se musí hlásit tlačítkem. Nastupuje se pouze předními dveřmi, řidič zajištuje kontrolu předplacených jízdenek, prodává jednorázové, denní, týdenní i měsíční jízdenky přímo od volantu. Tím pádem odpadá nutnost platit revizory, protože takhle se tu nikdo zdarma nesveze. Autobusy jezdí poloprázdné, nestalo se, že bych si nesedla ani v dopravní špičce. Na autobusové zastávce se maximálně dodržuje pořadí, jak kdo přišel (jako u doktora), neexistuje, aby se poslední přišedší hrnul do busu jako první. A starší muži dávají přednost mladším ženám při nástupu do dveří. Někdy dojde na takovou úroveň slušnosti u otevřených dveří, že mladší, kteří přišli na zastávku dřív, pouštějí starší, kteří přišli po nich. To nastává docela zádrhel a zdržení, ale řidič trpělivě čeká, než se aktéři domluví na postupu vstupu. Teď přijde to nejlepší: každý, kdo vystupuje (opět předními dveřmi), řidiči autobusu za svezení poděkuje! Ten řekne „Není zač, rádo se stalo“, často se i usměje a ještě častěji popřeje „Hezký den“ nebo „Opatruj se“. Je to nakažlivé a zcela přirozeně jsem to začala dělat taky. Nadšení mě trochu přešlo před asi čtyřmi lety takhle v dubnu, kdy tihle hodní a přátelští řidiči (to máte pocit, že každý z nich je tu tak trochu jen pro vás) přešli do stávky za zvýšení platů a zlepšení pracovních podmínek, nebo tak nějak, a některé dny prostě nejezdili, nebo jezdili, ale v značně omezeném režimu! Nezajímalo je, že se lidi potřebují dostat ráno do práce a večer domů. Trvalo to tři týdny a strašně to zkomplikovalo život nám všem tady. Další temná stránka autobusové dopravy je, že tihle hodní řidiči často prostě nepřijedou. Přestože mají jízdní řád a nejezdí zas tak často, což znamená 2x či 3x do hodiny, tak bus prostě vynechá. V opačném směru projíždí už druhý, často i třetí bus téhož čísla, ovšem vaším potřebným směrem ticho po pěšině. Což dokáže hodně pokazit náladu v důsledku pozdního příchodu do práce. A třetí zásadní problém je to, že v nedělní ráno, kdy někteří z nás pracují, tu první autobusová linka nejvytíženějšího směru skrz celý Aberdeen projíždí centrem v 8,30. V půl deváté!!! V sobotu večer a v noci na neděli se co? Se pije a paří a kdo by teda v neděli ráno chtěl jet autobusem? Takže podtrženo a sečteno, autobusová doprava tady je úplně na …. prd.
Osobní hygiena a sprchování. Každý to má jinak, pochopitelně, záleží na zvyku, výchově. Odpozorovala jsem tady, že zde se upřednostňuje očista ranní. Sprcha po ránu a večer už málokdo. Nenápadně jsem se vyptávala známých či kolegů, rodilých Skotů, a opravdu je tu zažitá ranní hygiena před tou večerní. Zkrátka ráno začínají pořádnou sprchou.
Přezouváte se z bot na ven do bot na doma? Mě by ani nenapadlo udělat krok v těch špinavých botách, které na chodníku prošly bůhvíčím, dále než za práh. Ví se to všeobecně a je to zvykem nejen ve Velké Británii, že tady se prostě nepřezouvá. Ne-pře-zou-vá. Fyzicky jsem trpěla, když jsem měla vejít k někomu domů na světlý plyšový koberec a tam se vůbec neřešilo, že mám boty. Zout se, to byste byli za podivína. Chodit doma v ponožkách? Nemyslitelné. Starší lidé a senioři, s kterými pracuji a o které se starám, mají ještě jednu specifiku. Něco jako bačkory se tu nenosí. Pánové chodí doma v naleštěných kožených polobotkách, dámy nosí kožené lodičky na nižším podpatku. Ano, s kulatou špičkou, aby to bylo pohodlnější.
Nejlepší nakonec. Budu se snažit, abyste se v tom neztratili.
Vodovodní kohoutky. Jak je všeobecně známo, ve Velké Británii, tzn. i tady ve Skotsku, čas trochu ustrnul, pokud jde o osazení umyvadel a dřezů pákovými bateriemi. Sanitární vybavení celosvětově postupuje a modernizuje, tady kohoutek na studenou a kohoutek na teplou vodu zůstává. Je to velmi nepraktické, jak už kdysi dávno Ladislav Štaidl blahé paměti zaznamenal ve svém songu Hotel Bílá Růže. Buď se opaříte, nebo nastydnete. Jiná šance není. Ale to (opět) není všechno. Většinou bývá horká voda vlevo a studená vpravo. Vychází se z toho, že většina populace je pravoruká, tím by se mělo předejít nechtěnému opaření. Tady je to někdy tak, někdy naopak. Horká vpravo, studená vlevo. Někde se oba kohoutky otvírají stejným směrem a zavírají opačným (vlevo otevřít, vpravo zavřít). Jinde se kohoutky otvírají směrem ven a zavírají směrem dovnitř (levý vlevo a pravý vpravo otevřít, opačným směrem zavřít). Ovšem jinde je to obráceně: levý otevřít doprava a zavřít doleva, pravý otevřít doleva a zavřít doprava. Zatím stíháte? A já takhle v rámci svého zaměstnání, kdy navštěvuji různé byty seniorů, používám jak kuchyňské dřezy včetně kohoutků, tak umyvadla v koupelně. Voda stříká všude možně, protože je to zrovna opačně, než jsem si myslela, a ruka opařená a ruka nastydlá. A navíc k tomu, pod přísným dohledem dědečka nebo babičky, připravuji první ranní instantní kávu nebo čaj a opékám toast.
