„Sága Cizinka je epickým vyprávěním o dějinách Skotska,“ říká historik Jan Hrdina

Knihy ze série Cizinka jsou dnes velmi oblíbené. Zachycují události okolo posledního jakobitského povstání zhruba v polovině 18. století. Jak byste řekl, že se kniha drží reálií?

Pokud jde o historickou hodnověrnost, patří sága Diany Gabaldon určitě k tomu lepšímu. Děj je zasazen do klíčového období skotských dějin, kdy skotské klany po letech snah o obnovení samostatnosti Skotska a návrt domácí Stuartovské dynastie učinili poslední pokus o změnu. Pokud pomineme hlavní dějovou linii, která se soustředí na vztah Angličanky Claire Randallové a Skota Jamese Frasera, pak je sága Cizinka epickým vyprávěním o dějinách Skotska od soužití s Angličany, přes jakobitské povstání roku 1745, osudovou porážku jakobitů u Cullodenu, represe klanové společnosti, migraci do Nového Světa až k válce o nezávislost amerických kolonií. Takové dílo pochopitelně vyžaduje práci s historickými reáliemi, které knižní Cizinka zachycuje poměrně věrně. Drobné výtky snad lze mít jen k zeměpisným faktům a interpretaci některých historických osobností, zejména vykreslení prince Karla Edwarda Stuarta, vůdce povstání. O úroveň výš pak s reáliemi pracuje filmové zpracování ságy Cizinka, kterému nelze téměř nic vytknout. Za obdivuhodnou považuji filmovou rekonstrukci klanové společnosti, výpravu včetně kostýmů či skvělou práci s gaelštinou.

Jakobitskému povstání předchází celá řada událostí, která k němu vedla. Mohl byste alespoň ve zkratce popsat, jaký byl jeho hlavní důvod? O co jakobitům šlo, aby se trochu zorientovali ti čtenáři, kteří o tomto tématu slyší poprvé?

Jakobité byli přívrženci anglického a skotského krále Jakuba II. a VII., který musel během tzv. Slavné revoluce roku 1688 odejít z Británie do exilu. V letech 1689 – 1745 pak proběhlo několik pokusů o obnovení vlády Stuartovců na Britských ostrovech, kde od roku 1714 vládl král Jiří I., původně německý kníže z Hannoveru. K jakobitům patřili Angličané, Irové i Skotové. Skotským jakobitům, pro něž byla celá záležitost o to citlivější, že považovali Jakuba za svého právoplatného krále, šlo ale po roce 1707 také o obnovení nezávislosti Skotska, které se parlamentní unií s Anglií stalo součástí Velké Británie. Ke skotským jakobitům patřily vedle některých loajálních šlechtických rodů zejména klany z Highlands. Proto když se Bonnie princ Charlie objevil v létě 1745 ve Skotsku, získal podporu právě především mezi klany z Vysočiny.i

Jakobitské povstání z roku 1745 skončilo neskutečným masakrem, kde ale počty mrtvých na straně jakobitů jsou vysoké, zatímco na straně Angličanů jsou hodně nízké, což nebývá zrovna obvyklé.

Ano, toto je často uváděná informace. Dá se jí ale důvěřovat? Jakobité ztratili v bitvě zhruba 1 500 mužů. Někteří padli v boji nebo při ústupu, ale spousta dalších se stala obětí rozkazu vévody Cumberlanda a jeho důstojníků, kteří nařídili bez milosti dobíjet raněné. Vládní vojáci pak obcházeli bojiště a bajonety dobíjeli přeživší jakobity. Další tisíce skončili v zajetí a v žaláři, odkud se jich nevrátilo na šest set. Tisícovku jakobitů později naložili na loď a deportovali do kolonií. Ztráty vládního vojska byly podstatně menší, ale rozhodně se nejednalo o pouhých padesát mužů. To z pochopitelných důvodů, které známe už od antiky, uvádějí oficiální vládní zdroje. Ve skutečnosti u Cullodenu odhadem padlo 200 - 250 vládních vojáků a zhruba dvojnásobek nedlouho poté podlehl následkům zranění.

Jak mohlo dojít k takovému nepoměru? Špatná připravenost? Souhra náhod?

Jakobitská armáda rozhodně nebyla horší a špatně vyzbrojená. Pokud jde o bojové kvality, výcvik i výzbroj, bylo jakobitské vojsko srovnatelné s vládními jednotkami. Přesto tu několik rozdílů bylo a můžeme jim říkat souhra náhod nebo také důsledky špatných rozhodnutí. Jakobité nevyužili řadu příležitostí, po vyčerpávajícím nočním pochodu například odvolali útok na ležení vévody Cumberlanda. U Cullodenu se jakobité v mnoha směrech ocitli v nevýhodném postavení. Nepřálo jim počasí, čelili početní přesile, lepšímu a silnějšímu dělostřelectvu. Měli potíže se zásobováním, byli nuceni svést bitvu na nevhodném terénu a bojovali v oslabení, protože se některé z regimentů nemohly bitvy zúčastnit, i když ještě pár dnů před bitvou byly k dispozici. Během bitvy se navíc jakobité dostali do křížové palby, což přispělo k velkým ztrátám. Svou roli sehrály i problémy s předáváním zpráv během bitvy. Porážka u Cullodenu byla neodvratná.

Poslední jakobitské povstání je v dějinách Skotska takovým velkým milníkem. Ze strany britské vlády pak byla přijata jistá opatření. Řekl byste nám, jaká to byla a proč právě tato?

V měsících bezprostředně po bitvě rozpoutal vévoda Cumberland na Vysočině krvavý teror. Tehdy se mu začalo přezdívat Řezník. Jeho jednotky měly jasný rozkaz nedávat žádnou milost. Brutální odplata mířila na každého, kdo měl s jakobity i jen zdánlivě něco společného. Britský parlament brzy vydal nový zákon Act of Proscription, který tvrdě a nekompromisně dopadal na klany z Highlands, na jejich kulturu, fungování i samotnou existenci. Cílem bylo zbavit Skoty z Vysočiny jejich identity. Kromě potvrzení staršího zákazu nošení, vlastnění či přechovávání jakýchkoliv zbraní, obsahoval také nové nařízení, tzv. Dress Act, které zapovídalo všem mužům i chlapcům na území Skotska nosit tradiční horalský oděv či jeho část a dále se nesměl k výrobě svrchního oděvu používat žádný tartan. Kdo nařízení porušil, byl na půl roku uvězněn, pokud přestupek zopakoval, byl na sedm let deportován do jedné z britských zámořských kolonií. Žádné nižší tresty se nedovolovaly. Zakázány byly také soukromé školy, učitelé či jakékoliv jiné formy vzdělávání, než byly státem uznané a povolené školy. Cílem tohoto nařízení bylo ukončit dávnou praxi vzdělávání nedospělých příslušníků klanů u klanů jiných, aby nové generace Skotů nebyly učeny rebelantským zásadám a zvyklostem.

A co klany samotné? V Cizince se říká, že Culloden znamenal konec celé klanové společnosti…

Přesně tak. Pro vládu v Londýně skotské klany dlouhodobě představovaly zdroj všech potíží. Veškerá jakobitská povstání našla oporu právě v oblasti Highlands, klany historicky odmítaly podvolit se ústřední vládě a tažení Bonnieho prince Charlieho bylo poslední kapkou. Na Act of Proscription navazovaly další dva zákony, mající za úkol zlikvidovat moc klanových náčelníků a s nimi i prakticky veškeré principy fungování klanové společnosti. První zákon rušil dědičnou soudní pravomoc, což byl jeden z klíčových zdrojů moci klanových náčelníků nad jejich nájemci. Druhý zákon obsahoval řadu zákazů a ustanovení, které dramaticky rušily pouta mezi náčelníkem a členy klanu. Náčelník již nemohl povolat do zbraně své nájemce, rušila se možnost pronájmu půdy. Tyto zákony udělaly z Koruně loajálních klanových náčelníků a šlechticů pozemkové magnáty, pro něž byla stará pouta klanové společnosti přítěží. Tisíce horalů tak v krátké době přišly o půdu, obživu i střechu nad hlavou. Místo nich přišla početná stáda ovcí, která představovala jistý a stabilní příjem. Vysočina se pomalu vylidňovala, desetitisíce Skotů postupně emigrovaly do Nového Světa. Začalo tím nejtragičtější období skotských dějin, známé jako vyčištění Vysočiny.

Co ta opatření znamenala pro celé Skotsko?

Zákony z roku 1746 systematicky zlikvidovaly poslední zbytky samostatnosti, které si Skotsko podrželo po vzniku unie roku 1707. Potupný Act of Proscription byl zrušen až 1. července 1782, z tvrdých perzekucí, které zemi postihly po bitvě u Cullodenu, se ale Vysočina už nikdy úplně nevzpamatovala. Britský parlament otevřel schválením odvetných zákonů dveře dramatickým změnám, jejichž přímým důsledkem bylo tzv. vyčištění Vysočiny, které neznamenalo nic jiného než masivní násilné přesidlování a vyhánění domácího obyvatelstva z jeho domovů. Gaelsky mluvící horalé ve velkém odcházeli buď do Ameriky, Austrálie nebo do velkých měst v Nížině. A pokud chtěli ve městech získat práci, museli se rychle naučit anglicky. To vedlo k dalšímu vymírání gaelštiny, zároveň ale také ke vzniku silné gaelsky hovořící komunity zejména v průmyslovém Glasgow.

Je možné vysledovat i nějaké pozitivní dopady?

Z jistého pohledu ano. Zejména díky autorům jako byl James MacPherson, Robert Burns a především Walter Scott se téměř zaniklá kultura skotské Vysočiny stala módní záležitostí a předmětem romantického období 19. století. Ne na vysočině, tam byl život horalů velmi bídný a nezáviděníhodný, ale v Nížině, ve městech i mezi aristokracií. Hodně tomu pomohla návštěva krále Jiřího IV. ve Skotsku, který se nechal Walterem Scottem přesvědčit, aby se oblékl do horalského oděvu z tartanu a také vášeň královny Viktorie pro vše skotské. Jakobité už nebyli nebezpeční rebelové, ale romantičtí hrdinové. Symboly skotské horalské kultury, které byly po Cullodenu zakázány, se postupně staly symboly celého Skotska i celého Britského impéria. Významně k tomu přispěly také skotské horalské regimenty, které pod britskou vlajkou bojovaly na většině bojišť konce 18. století a celého 19. století. Vojákům totiž bylo umožněno od počátku tartan i tradiční oděv používat. Do boje pochodovali hrdě a odvážně za zvuků dud a nesli si s sebou symboly své domoviny. Jejich bojové výsledky byly ohromující. A tak dnes nechybí skotští dudáci na žádné významné příležitost nejen v Británii, ale také v USA, Kanadě nebo Austrálii.

Jamie Fraser je pro čtenáře Cizinky velká ikona. Jak to bylo s touto postavou doopravdy se čtenáři mohou dozvědět ve Vaší knize Skotskem po stopách seriálu Cizinka. Co dál kniha může nabídnout?

Je to ucelený průvodce Skotskem, jeho kulturou, tradicemi a místy, které mají nějakou souvislost s Cizinkou. Neměl jsem ambici rozebírat filmařskou práci, ale spíš poskytnou maximum informací o historickém pozadí, souvislostech a místech, kde se seriál odehrává. Jak už jsem říkal, Cizinka je o dějinách Skotska a bez znalosti souvislostí ji nelze zcela porozumět. Značnou část tedy zabírají historické souvislosti s důrazem na jakobitská povstání. Chybět nemůže rozkrytí toho, jak fungoval klanový systém a čtenáři také oceňují portréty historických osobností, které se objevily i v seriálu. Rozsáhlý třetí oddíl knihy je průvodcem nejen po místech, kde se seriál natáčel, ale jsou tam také lokality, které mají historickou souvislost s daným obdobím. Je tam hodně fotografií i praktických informací. Dlouho jsme hledali v hodný papír, který by byl tenký a zároveň pevný. I když je kniha obsáhlá, je díky menšímu písmu a tenkému papíru poměrně útlá. Chtěl jsem, aby s ní mohli lidé cestovat a poznávat Skotsko.

Je znát, že o Skotsku toho víte opravdu hodně. Čím jste se pro tuto zemi tak nadchl? Co na ní máte nejraději? Památky, historie, krajina, lidé nebo vše dohromady?

Říkám tomu osudová přitažlivost. Je to okouzlující země s úžasnou historií, jedinečnými tradicemi, úchvatnou přírodou a milými lidmi. Je to od malička srdeční záležitost, logicky se tedy Skotsku, zejména dějinám a kultuře, věnuji i po odborné stránce. Kdo Skotsko navštívil, pochopí ...

Rozhovor převzat z www.replicon.cz. Poděkování za inspirativní otázky i pozvání na veletrh patří Hance Smolové.

Jaké jsou další historické souvislosti děje Cizinky? Které postavy skutečně žily? Rádi byste poznali okolnosti, vedoucí k bojům Skotů za obnovu nezávislosti země? Chcete se dozvědět víc o skotských klanech? Máte rádi Skotsko a jeho tradice? Odpovědi i mnoho dalšího naleznete v knize Skotskem po stopách seriálu Cizinka.