Pozoruhodné dějiny Rosslynu

Tehdy u kaple nestálo žádné moderní návštěvnické centrum, turistů tu bylo pomálu a fotografovat se mohlo bez omezení, za což jsem dnes vděčný. Plný dojmů a nových informací jsem napsal o Rosslynské kapli a záhadách, které jsou s ní spojeny, vůbec první článek, který kdy vyšel v českém tisku. A pak přišel rok 2003 a s ním román Dana Browna The Da Vinci Code (Šifra mistra Leonarda). Kolem Rosslynu se strhlo hotové šílenství. Během dalších návštěv jsem zjišťoval, jak se věci mění. Zájem fanoušků přinesl potřebné finance na opravu chátrající památky, došlo však také ke zpřísnění pravidel pro návštěvníky. Co však nezmizelo, to byly nejasnosti, záhady a otazníky, neprodyšně obklopující Rosslynskou kapli.

Román Dana Browna vyvolal nebývalý zájem a vzápětí se vyrojilo mnoho dalších teorií o tom, proč byla kaple postavena, co je v ní skryto, jak to celé souvisí s templáři a svobodným zednářstvím. Jaké tajemství opravdu skrývá unikátní výzdoba kaple? Proč byla svatyně postavena? Je v jejích útrobách poklad nevyčíslitelné hodnoty? Hledat odpovědi je velmi obtížné.

Základní kámen této dodnes mnoha hádankami a nejasnostmi opředené stavby byl položen L.P. 1446, tedy před více než půl tisíciletím. Nepochybně šlo o velký a nanejvýš důležitý projekt zvláštního významu, v němž muselo být vše dokonalé a precizní. Nic se nesmělo ponechat náhodě. Veškeré práce řídil osobně sir William St. Clair, který roku 1441 získal od krále Jakuba II. dědičný titul protektora a patrona skotských kameníků (zednářů), nešlo však o zednáře spekulativní, ale o skutečné kamenické mistry, kteří ovládali matematiku a geometrii. V podstatě byli nositeli a strážci těchto vědomostí, jež byly nápomocny při budování monumentálních gotických katedrál a v neposlední řadě také kaple v Rosslynu. Sir William podporoval umělce a učence, což dokládá i skutečnost, že za jeho života se rozrostla knihovna na Roslinském hradě na jednu z největších v celém Skotsku. Významně také zušlechtil rodinné sídlo, Roslinský hrad, na jeden s nejvýstavnějších hradů v zemi. Jeden z jeho počinů, patrně vůbec největších, přece jen vysoko převyšoval všechny ostatní. Sir William St. Clair, 3. hrabě z Orknejí, byl totiž zakladatelem unikátní a ojedinělé stavby, jež vešla do dějin jako Rosslynská kaple, jejím oficiálním názvem však je kolegiátní kostel sv. Matouše.

Sir William, na vše dohlížel a kontroloval každý detail. I samotné místo, kde měla kaple v následujících letech vyrůst, vybral velice pečlivě, tak, aby vyhovovalo všem potřebám a požadavkům. Místo je to skutečně působivé. Kaple stojí na okraji strmého, zalesněného a především překrásného údolí Esk Valley, kterým si už odpradávna proráží cestu rychle plynoucí říčka. V údolí, na jedné ze skal, stojí z části zrekonstruované ruiny Roslinského hradu, a tak nebyl a není problém dostat se do kaple za poměrně krátkou dobu. Nakonec i Sir William viděl z hradních oken na místo, kde kaple pomalu rostla.

Hrabě William sám navrhl podobu kaple, vytvořil i předlohy pro její výzdobu a zřejmě i plán celé stavby. Sám také kontroloval každý detail, byť šlo jen o „dekorativní“ prvek. Ostatně, v Rosslynské kapli není nic jen pro okrasu. Každý detail má svůj skrytý význam. Vše bylo nejprve vyřezáno ze dřeva a teprve když to Sir William schválil, mohlo se přikročit k vyvedení daného prvku v kameni. O nutnosti provedení perfektní práce svědčí i to, že na stavbu kaple byli sezváni nejlepší řemeslníci, především kameníci, z mnoha zemí Evropy. Tento krok mu usnadnil jeho titul patrona a protektora skotských kameníků, a tak nebyl problém zajistit si účast těch nejlepších v oboru. A jelikož byl hrabě mužem uznalým a štědrým, nechal pro svou stavitelskou armádu vystavět celou vesničku, která v poněkud pozměněné podobě stojí dodnes a jen vzkvétá.

Se stavbou kaple se začalo v roce 1446. To už víme. Další čtyři roky se budovaly, v poměru k stavbě, neúměrně velké základy a od roku 1450 začala pomalu růst samotná svatyně. Mezitím roky ubíhaly jako mraky nad skotskou Vysočinou až přišel rok 1484, kdy Sir William St. Clair zemřel. Je ironií osudu, že své celoživotní dílo nikdy nespatřil dokončené. Nicméně však spočinul v kryptě Rosslynské kaple, stále ještě nedostavěné. Tento úkol čekal na jeho syna, Olivera St. Claira (psaného již také jako Sinclair), který stavbu dokončil roku 1486, tedy přesně čtyřicet let po položení základního kamene.

Roku 1650 se vydalo na sever vojsko Olivera Cromwella, anglického náboženského fanatika, aby ztrestalo odbojné Skoty. Po bitvě u Dunbaru téhož roku oblehla armáda, vedená generálem Monckem, Roslinský hrad a krátce na to ho těžce poničila ostřelováním z děl. Posléze se puritánská jízda usadila na místě, které se jí zdálo být nejpříhodnějším, totiž přímo v Rosslynské kapli. Jaký měl tento barbarský čin dopad na svatyni Sira Williama si lze představit. V době řádění Cromwellových vojsk měly z kaple zmizet sochy, které byly umístěny na podstavcích ve stěnách. Údajně je měly odnést a zakopat v okolí kaple místní obyvatelé, aby nepadly do nepravých rukou Angličanů. Víc bohužel není známo. Dílo zkázy bylo dokonáno 11. prosince 1688, kdy při příležitosti vydrancování Roslinského hradu zlodějskou bandou, v rámci tzv. Slavné revoluce, neunikla ani kaple.

Dalších více jak 100 let zůstávala Rosslynská kaple opuštěná, ve velmi špatném stavu. K menším úpravám došlo po smrti 1. velmistra Velké skotské lóže zednářů, Williama Sinclaira, jmenovce svých velkých předků. Velmistr Sinclair zemřel roku 1778 ve věku 78 let a byl rovněž pohřben v rodinné kapli. Poslední poctu mu bylo vzdát na 400 skotských zednářů. Další z velmistrů skotských zednářů generál James Sinclair Erskine z Rosslynu, který svůj úřad zastával v letech 1810 - 1811, provedl za pomoci svých bratrů zednářů významnou rekonstrukci chátrajícího svatostánku: položil kamenné podlahy, což mimo jiné znamenalo odstranění původních dlaždic, které mohly skrývat další symboly a rovněž byla zasklena veškerá okna, jimiž se až doposud proháněl vítr. Nedlouho poté se Roslinský hrad, rod St. Clair i zdejší pozoruhodná kaple staly inspirací pro básníky i výtvarníky. Budoucnost kaple byla zajištěna ve chvíli, kdy ji navštívila samotná královna Viktorie roku 1842. Na královnu zapůsobila krása stavby tak silně, že „vyjádřila přání, aby tak ojedinělý klenot byl zemi zachován“.

Francis Robert Sinclair Erskine, 4. hrabě z Roslinu, v pořadí 69. velmistr skotských zednářů, zvolený do úřadu 14. ledna 1871 navázal na dílo svého otce, které ho fascinovalo. Když pomineme menší opravy a úpravy na téměř zrekonstruované kapli, můžeme označit za největší, avšak nešťastný počin Sira Francise Roberta vystavění apsidy, která měla sloužit jako baptisterium s místností pro varhany v patře. Tato apsida je nejnovější částí celé kaple. Bohužel, apsida z 19. století zcela narušila symbolický a nanejvýš promyšlený vzhled celé stavby.

V současnosti je Rosslynská kaple skotskou top památkou, kam zejména díky románu Dana Browna proudí deseti tisíce návštěvníků z celého světa. Kaple prodělala velkou rekonstrukci, při níž bylo vyspraveno zdivo, zrenovována střecha, dlouho skrytá pod příkrovem železné konstrukce, chránící celou stavbu, silně poničenou vlhkostí, došlo k opravě krypty i výměně notně prošlapaných schodů a vyčištěn byl i každý centimetr výzdoby. U kaple vyrostlo moderní interaktivní centrum s kavárnou, obchodem a muzeem. Stav diametrálně odlišný od toho, jaký tu panoval v roce 2000, kdy jsem stavbu poprvé navštívil. Tolik k historii St. Clairů, jejich hradu a rodinné svatyně. Ovšem pod svrchní vrstvou příběhu Rosslynské kaple, existuje také vrstva další, žijící ve skrytu svým vlastním životem. O řadě hádanek, záhad a pozoruhodností si ale povíme jindy. Pokud ale nechcete čekat, přečtěte si knihu Skotsko: Země dávných tajemství. Tam o Rosslynu naleznete téměř vše …