Outlaw King: Král psanec se statečným srdcem boduje

Konečně poctivý příběh ze skotských dějin, řekl jsem si po prvním shlédnutí filmu Outlaw King. A trvám na tom stále. Film, vyprávějící příběh skotského krále Roberta Bruce na počátku jeho tažení za nezávislostí Skotska, se vskutku povedl a bez obtíží ustojí srovnání se slavnějším předchůdcem, všem dobře známým filmem Braveheart …

Je trochu udivující, že se osudů Roberta Bruce a jeho úspěšného a vítězného boje za osvobození Skotska chopili filmaři se vší důstojností až ve 21. století. Ale možná je to dobře. Kvalitní filmařská práce s využitím nejnovějších technologií, poctivé kaskadérské kousky i mistrovská režie Davida Mackenzieho příběhu jen prospěla. Mackenzie je Skot se srdcem na správném místě, nepotřebuje příliš fabulovat a vymýšlet si postavy, zápletky ani měnit dějiny. Pracuje s tím, co zanechala historie a se ctí.

Ukazuje válku za skotskou nezávislost takovou, jaká byla a nezapomíná ani na Williama Wallace v krátké, avšak klíčové dramatické scéně. Nechybějí stěžejní události; přísaha porobených skotských šlechticů, velkolepé obléhání Stirlingu, odstranění největšího rivala, Bruceova korunovace, jeho nečekaná porážka a pronásledování až na pokraj sil, perzekuce jeho rodiny i první úspěchy. Závěrečná bitva je pak naprosto skvělá. Film by si zasloužil velké plátno a bez obtíží by utáhl i tříhodinovku stejně jako Gibsonovo pojetí skotských dějin ve Statečném srdci.

Outlaw King (volně se dá přeložit jako Král psanec) představuje uvěřitelný příběh s respektem k historii, který se drží reality mnohem víc, než bývá u filmařů zvykem. Setkal jsem se i s mírným údivem kolegy historika, který tím byl překvapen tím. Člověku neznalému se můžou některé scény zdát poněkud filmové a nadnesené, jsou to přesně ty scény, které v podstatě kopírují skutečný průběh historických událostí – zabití hlavního rivala Johna „Rudého“ Comyna v kostele, uvěznění Bruceových nejbližších v kleci na hradbách, vypalování vlastních hradů.

Četl jsem recenzi jakéhosi nevědomce, jenž závěrečnou bitvu u Loudon Hill (1307), která byla prvním jasným vítězstvím Roberta Bruce, označil za kopírování Statečného srdce. To však ukazuje základní neznalost. Ve většině vítězných bitev používali Skotové stejnou taktiku, opírající se o tradiční skotskou formaci zvanou schiltron, což byl pevně semknutý útvar mužů s dlouhými dřevěnými kopími, připomínající „ježka“. Tato formace, při použití ve vhodném terénu a dobré koordinaci s jezdci a lučištníky, měla moc zničit i těžkou anglickou jízdu, jak se ukázalo nejen v bitvách u Stirlingu či Loudon Hill, ale především ve slavné bitvě u Bannockburnu roku 1314.

Pokračujme ovšem ve srovnání s oscarovým hitem z roku 1995. Braveheart je jistě skvělý film, který řadu z nás zasáhl, ale byl z velké části fikcí. Většina klíčových událostí proběhla zcela jinak a třeba bitva u Stirling Bridge se ve filmu odehrála bez mostu na zelené pláni. O postavách ani nemluvě. Sám Wallace, anachronicky navlečený do velkého plédu z tartanu, nevypadal jako šlechtic z konce 13. století, ale jako Pikt z doby o tisíc let starší a románek s anglickou princeznou byl vzhledem k jejímu věku vyloučen. Přesto jsme si právě díky Statečnému srdci udělali první obrázek o dějinách Skotska a jeho slavném hrdinovi. Jen škoda, že z Roberta Bruce udělali zrádce.

Outlaw King se odehrává ve Skotsku, dějově na Statečné srdce navazuje a také se ve Skotsku točil. Ani tím se zrovna nemůže Braveheart chlubit, úvodní záběry sice pocházejí z Glen Nevis a od Loch Levenu, ale pak se Mel Gibson se štábem přesunul do Irska. Naopak David Mackenzie využil skotských reálií vrchovatě – Blackness Castle, Linlithgow Palace, Craigmillar Castle, Doune Castle, Glen Coe a spousta dalších skotských scenérií. Radost pohledět. Podobné je to i s postavami, které převážně hrají skotští herci správného věku, samozřejmě s výjimkou hlavního představitele, který je Američan. Outlaw King nepracuje se smyšlenými charaktery a postavami. Sledujeme osudy historických osobností – Roberta Bruce, jeho ženy Elizabeth de Burgh, dcery Marjorie, jeho bratrů, spojenců i nepřátel. Skuteční jsou i Robertovi nejbližší spolubojovníci, zejména skvěle ztvárněný James Douglas či Angus Og MacDonald.

Má film o králi psanci také nějaká negativa? Má. V první řadě je to jeho délka. Je to přesně ten typ filmu, u kterého si řeknete: „To už je konec?“ Filmaři pořídili materiálu dostatek a první verze filmu byla výrazně delší. Z neznámého důvodu se nůžky střihačů rozběhly až moc a z filmu zmizely i scény, které tam měly zůstat, například scéna útěku v řece a pověstné setkání s pavoukem. Společně se skutečností, že film nešel na velké plátno, ale premiéru si odbyl v televizi a na počítačích, bych nedostatečnou délku označil za filmový zločin roku.

Námitky bychom mohli vznést proti podobě Roberta Bruce v podání herce Chrise Pinea a nejde jen o povrchní hodnocení toho, zda nosil či nenosil král Robert vousy. Faktem je, že neexistuje jediné dobové vyobrazení skotského krále, které by prozrazovalo jeho vzhled. Odpověď však přinesly moderní vědecké metody rekonstrukce podoby na základě prozkoumání kosterních pozůstatků. V případě Roberta I. máme dobře dochovanou lebku, takže nebyl problém rekonstruovat i jeho tvář.

Ukázalo se, že Robert Bruce byl robustnější postavy, měl masivní svalnatou šíji, široké tváře a větší hlavu. Vysokému štíhlému herci se tedy příliš nepodobal. Bruce také zřejmě nikdy nenosil vousy, ale samozřejmě nevíme, jak vypadal v době, kdy prchal skotskou Vysočinou před Angličany. O Robertovi I. se také traduje, že zemřel na lepru, ale to nejnovější výzkumy nepotvrdily, neboť jeho kosterní pozůstatky nenesou žádné degenerativní změny, které lze člověka nakaženého leprou očekávat. Mnohem pravděpodobnější se tak jeví, že po staletí tradované postižení leprou sloužilo v očích současníků zejména k diskreditaci velkého skotské panovníka. Příčina smrti Roberta I. Bruce zůstává neznámá.

Samozřejmě ani Outlaw King se neubránil jisté umělecké licenci. Týká se to zejména osoby následníka anglického trůnu Edwarda, syna nesmiřitelného krále Edwarda I., jenž po otcově smrti zdědil břímě sporu se Skoty. Ve filmu Edward II. táhne proti Robertu Bruceovi na jaře 1307 již jako král a účastní se první důležité bitvy u Loudon Hill. K tomu však nedošlo. Edward I. zemřel až měsíc po bitvě, trestné výpravy proti Skotům se nezúčastnil, neboť se ještě stále zdržoval na jihu a jeho účast v bitvě, natož pak souboj s Robertem Brucem, je vyloučená. Je to však jediná výrazná odchylka od reality, která se v porovnání s pojetím dějin ve Statečném srdci stává zanedbatelnou kosmetickou vadou na vskutku povedeném a historicky hodnověrném filmovém zpracování osudů skotského krále Roberta I. a jeho boje za nezávislost Skotska.

Osobně si chovám naději, že David Mackenzie dostane příležitost natočit pokračování filmu. Přece jen vidět, jak Robert Bruce dobývá zpět Skotsko, sledovat odvážné kousky Jamese Douglase a vychutnat si slavnou bitvu u Bannockburn, je neodolatelná představa.