Neobyčejné nadání skotského národa

Skotsko bylo vždy drsnou zemí, kde nic nebylo zadarmo. A takový tam byl i život. Už od starověku, kdy Skotsko obývali Piktové, se zdejší lidé museli potýkat s divokou přírodou, nepřízní počasí a neustálými útoky nepřátel - Římanů, kteří usilovali o podrobení země. Situace zůstávala nezměněna i v následujících staletích, jen útočníci se měnili. Anglosasové, Vikingové, Normané, Angličané, ti všichni usilovali o podmanění Skotska a jeho obyvatel. Skotské horaly, kteří mnohdy neměli nic kromě své cti a svobody, to ale jen posílilo. Neustálý tlak, ať už přicházel ze strany útočících nepřátel, nepřízně přírody, nebo špatné sociální situace a hmotného nedostatku, ve Skotech vypěstoval schopnost vystačit s málem, umět si poradit v každé situaci a improvizovat.

Povaha i tradice Skotů byly v mnohém určovány prostředím, ve kterém žili, a jak se zdá, mělo toto prostředí vliv i na snahu něco dokázat. Pokud nemám nic a moje situace není zrovna příznivá, snažím se, abych se z této špatné situace dostal, zlepšil své postavení a případně i něčeho dosáhl. V tomto duchu mnoho Skotů budovalo svůj život. Na mysli však neustále měli ještě jednu věc. Musím vystačit s tím, co mám - mám-li vůbec něco - a zbytečně ničím neplýtvat. Tato skotská životní filosofie se stala jedním z nejcharakterističtějších  rysů skotského národa.  V žádném případě však se Skoty nemůžeme spojovat nějakou chorobnou šetrnost nebo dokonce lakomství, jak se mnohdy objevuje nejen ve vtipech, ale i v povědomí mnoha lidí, kteří nemají o podstatě věci či o skutečných Skotech byť jen základní znalost.

Situace a postavení skotského národa připomínalo v nejtěžších chvílích osud jiného národa, jenž se musel potýkat s dlouhodobou nepřízní osudu. Byli to Židé, kteří si vysloužili pověst krvežíznivých chamtivců, lichvářů a bezskrupulózních lakomců. Postavení Židů ve středověké křesťanské společnosti ale nebylo vždycky podřadné. Do 12. století byli Židé relativně rovnoprávnými členy společnosti, byli to svobodní lidé, chránění královskými výnosy, hovořící místním jazykem, nosící stejné šaty jako ostatní, s právem cestovat a nosit zbraň, stejně jako vypovídat u soudu pod přísahou. Do 12. století zajišťovali Židé převážnou část mezinárodního obchodu, avšak, jak píše Jean Delumeau, od 12. století prožíval Západ hospodářský vzestup křesťanských obchodníků, u nichž narůstala agresivita proti již tradičnímu židovskému obchodu, který se buď pokoušeli zlikvidovat, nebo ho vykázat do stále užších mezí. Za přelomový rok v postoji společnosti vůči Židům bychom mohli označit rok 1095, kdy papež Urban II. vyzval k tzv. první křížové výpravě. Od té doby začalo docházet i k prvním pogromům. Na 4. lateránském koncilu roku 1215, a poté i na dalších, konaných po celé Západní Evropě, bylo ujednáno, že Židé, aby byli odlišeni a vyčleněni z většinové křesťanské společnosti, nesmějí žít s křesťany pod jednou střechou, během Velikonoc vycházet na ulici, zastávat veřejné úřady a především musejí nosit odlišný oděv. To však nebylo vždy dodržováno, a proto bylo zavedeno potupné označování Židů žlutou hvězdou ve Francii, Itálii a Španělsku, zatímco v Říši je odlišoval od křesťanů červený špičatý klobouk.

Usnesením Lateránského koncilu bylo Židům rovněž zapovězeno vlastnit půdu, zabývat se zemědělstvím a řemeslem. Jejich hospodářská činnost byla omezena na poskytování zástavy a úroku, což bylo jako lichva, nejhorší ze všech hříchů, křesťanům církví zakázáno. Židé byli společensky degradováni a byli prakticky vyloučeni ze styku s křesťany. Podobně i obchodní činnost zůstávala až na řídké výjimky omezená na oblast židovského osídlení. Paradoxně i přes všechna diskriminující a krutá opatření byli Židé často napadáni kvůli majetku. Že si takové postavení nevybrali? To nikoho nezajímalo. Pozdější masové pogromy, skrývající se za roušku víry, měly za cíl zmocnit se židovských peněz. Úžasně pokrytecká byla většinová společnost, když na jedné straně Židům zakazovala prakticky jakoukoliv jinou činnost než úročené půjčování peněz a na druhou stranu je za tento úděl hanobila, ponižovala a při tom ale těchto služeb hojně využívala. Jediné, čemu se mohli Židé věnovat, byla medicína, právo a finančnictví, ve kterém také vynikli. Právě jejich schopnost hospodařit s penězi jim vysloužila upřímnou nenávist jinověrců. Duchovní autorita reformace Martin Luther o Židech v této souvislosti roku 1524 napsal:

„Jejich dech páchne po pohanském zlatě a stříbře, neboť žádný národ pod sluncem nebyl hamižnější, neboť oni jsou, byli a nadále zůstanou Židy, jak je vidět na jejich proklaté lichvě. Arci drží nás, křesťany, v zajetí v naší vlastní zemi, nechávají nás pracovat v potu tváře, získávat peníze a majetek, zatímco oni sedí za pecí, lenoší, žijí v přepychu, pečou hrušky, žerou, chlastají, žijí si jako v bavlnce z našeho nahospodařeného jmění, lapili nás a naše statky na tu svou proklatou lichvu… Jsou tedy našimi pány a my jejich pohůnky.“

Podobné to bylo se Skoty. Nouze, nedostatek a tvrdý život je naučil šetřit a vystačit s málem. Důsledkem je pověst Skotů jako držgrešlí a vtipy: „Co udělá Angličan, když mu vypadají vlasy? Koupí si klobouk. A co udělá Skot? Prodá hřeben.“ Tento vtip patří k těm milejším. Mnoho Skotů přitom bylo tak chudých, že si nemohli dovolit pořídit ani rakev pro členy rodiny. Zabalit a odnést mrtvého v kusu látky by byla ostuda, a tak Skotové přišli s jiným řešením. Nebožtíka uložili do tzv. „společné rakve“ a odnesli ji k hrobu. Rakev, velmi nápaditě a prakticky řešená, měla totiž otvírací dno, kterým zesnulý propadl do hrobu a rakev bylo možné opět použít. Náklady na celý pohřeb tak byly únosné i pro ty nejchudší.

Život ve Skotsku nebyl nikdy lehký, ovšem nejtvrdší zkouškou byl pro Skoty rok 1746 a následující desetiletí. Tehdy vešel v platnost Act of Proscription - Zákon o proskripcích. Šlo o zákon vydaný po krvavé bitvě u Cullodenu, kde zemřely poslední naděje na nezávislost Skotska a návrat domácí dynastie Stuartovců. Porážka skotských oddílů prince Karla Edwarda Stuarta, přezdívaného „Bonnie Prince Charlie“, anglickým vojskem vévody Cumberlanda, přezdívaného „Řezník“, měla pro Skoty ještě fatálnější dopad než Bílá Hora pro Čechy. Tento zákon zakazoval vše, co bylo skotské. Nejen že bylo zakázáno nosit zbraň, ale nesměl se nosit tradiční skotský kilt ani používat kostkovaná látka - tartan, nesmělo se hrát na dudy, zakázán byl i skotský jazyk - gaelština. Trestem za porušení zákona bylo vězení, při druhém přestupku deportace do některé z královských kolonií, ale skutečná praxe bývala ještě daleko krutější. Roku 1746 se také stalo, že muž jménem James Ried byl přistižen při hraní na dudy, a tak byl postaven před soud v Yorku, který rozhodl, že dudy jsou nástrojem války a dudáka nechal oběsit. Na skotské Vysočině zuřil hladomor, beznaděj a mnoho Skotů odcházelo do Ameriky, pokud však nebyli deportováni do jiných kolonií.

Teprve roku 1782 byl potupný zákon zrušen. Během doby jeho platnosti se však rozpadl tradiční klanový systém, z velké části vymizela znalost skotské kostky a ještě dnes se odborníci pokoušejí rekonstruovat, kterému skotskému klanu patřil ten který vzor. Ani tato krutá epizoda skotských dějin však Skoty nezlomila. Je sice pravda, že jich tisíce odešly do zámoří, ale i tak si Skotsko uchovalo mnohé velké osobnosti s výjimečným nadáním a schopnostmi.

Tvrdý a obtížný život, nedostatek i nouze na straně jedné a odhodlání, vlohy, hrdost a efektivní vzdělávací systém na straně druhé zjevně stály „za úžasnou koncentrací talentu a úspěšných velkých činů“, jak poznamenal na adresu Skotů Michael H. Hart, autor knihy 100 nejvlivnějších osobností dějin. Jen málokdo ví, či si zcela uvědomuje, za kolika významnými vynálezy, projekty či organizacemi stojí Skotové.

Nejméně do středověku spadá vznik golfu, dnes jedné z nejpopulárnějších her na světě, původně však šlo o kratochvíli Skotů. Zálibu v golfu měla v 16. století i královna Marie Stuartovna. Dnes si na autorství golfu činí nárok kde kdo, ale pravý golf pochází ze Skotska. Rovněž v 16. století došlo k významným matematickým objevům, když matematik, fyzik a astronom John Napier z Merchinstonu vynalezl logaritmy a desetinou čárku. V 17. století založil Skot William Paterson Bank of England, zatímco v následujícím století založil jeho krajan, John Law, první francouzskou banku Banque Générale. Dílem Bohatství národů se stal Skot Adam Smith zakladatelem moderní ekonomie a přibližně v téže době si nechal skotský vynálezce James Watt patentovat funkční parní stroj, zatímco objev svítiplynu náleží Williamu Murdochovi.

V 19. století se skotský duch projevil ještě mnohem výrazněji. Fyzik James Clerk Maxwell vyjádřil svými rovnicemi základní zákony elektřiny a magnetismu a je tak právem považován za největšího fyzika mezi Newtonem a Einsteinem. James B. Neilson vyvinul pro železářský průmysl vysokou pec. Nepochybně pozoruhodnými osobnostmi byli i Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu, John Boyd Dunlop, autor pneumatiky, John Chalmers, který vynalezl lepivé poštovní známky, Kirkpatrick Macmillan, kovář, jenž je otcem prvního pedálového kola, John Logie Baird, vynálezce televize, James Dewar, který vyvinul termosku, James Young Simpson, jenž jako první použil anestesii či David Livingstone, významný cestovatel a objevitel Viktoriiných vodopádů. Výjimečnost Skotů odráží také fakt, že dvě ze šesti základních mezinárodních měrných jednotek, watt jako jednotka energie a kelvin pro měření teploty, jsou pojmenovány po skotských osobnostech.

Skotové také byli a jsou význačnými literáty. Sir Walter Scott se stal tvůrcem koncepce historického románu, Sir Arthur Conan Doyle je duchovním otcem Sherlocka Holmese, při jehož zrození se inspiroval osobou dr. Josepha Bella, skotského lékař, patologa a Doylova učitele na Edinburské universitě. Vedle toho byl však A. C. Doyle také autorem kvalitních historických prací a mnoha dalších beletristických děl. Zlatým písmem se do světové literatury zapsal rovněž edinburský rodák Robert Louis Stevenson, autor Ostrova pokladů, dalších dobrodružných a historických románů i psychologické novely Dr. Jekylla a pana Hydea. Nelze také opomenout fakt, že proslulá Encyclopaedia Britannica, která vychází už od 18. století,  je původně skotský projekt. Světoznámý časopis The Economist založil roku 1843 skotský ekonom a politik James Wilson.

Badatelé 20. století pokračovali ve šlépějích předků. Roku 1929 objevil Alexander Fleming penicilin, o něco později vynalezl Robert A. Watson - Watt radar, který stejně jako penicilin pomohl Spojencům ve 2. světové válce k vítězství. Z nedávné doby připomeňme, že to bylo právě ve skotském Roslinu, kde byl vůbec poprvé úspěšně naklonován živý tvor, ovce Dolly.