„Nejlépe procestovat Skotsko křížem krážem a zkusit i trochu zabloudit,“ říká autor Jan Hrdina

Vystudoval jste historii a klasickou archeologii, proč Vás uhranulo právě Skotsko? 

Popravdě, to nevím. Je to od malička jakási osudová přitažlivost ke Skotsku, jeho kultuře a historii. Líbil se mi zvuk dud a tradiční skotské, ale i irské tance, tedy něco, co bych dnes nazval folklorem ostrovních Keltů. Fascinovaly mě první velkofilmy ze skotských dějin. Na univerzitě už jsem své snažení směřoval vždy k Britským ostrovům a hlavně ke skotským dějinám.

Ovlivnil Vás nějak obraz této země v populární kultuře? Filmy Statečné srdce, Highlander, Rob Roy...

Rozhodně ano. Bez devadesátkových hitů Statečné srdce a Rob Roy by to nešlo. Byla to poutavá dobrodružství, která mi dala první náhled na skotské dějiny dřív, než jsem se tam poprvé v roce 1997 vydal. Oba filmy mě nadchly a řekl bych, že urychlily moji první cestu do Skotska.

Snímek Statečné srdce však není historicky zrovna přesný. Které momenty byste mu vytkl?

Je toho dost. Ačkoliv je film skvěle natočený, dramatický, s úžasnou hudbou i tématem, téměř nic v něm není po historické stránce v pořádku. Vyložený nesmysl je románek mezi Wallacem a francouzskou princeznou, průběh skutečných bitev je čistě filmařskou licencí a stejně tak je ryze filmové pojetí samotného Williama Wallace. Ve 13. století byste ve Skotsku v žádném případě nenarazili na šlechtice, který by byl oblečen ve velkém plédu z tartanu a byl modře pomalovaný jako Pikt.

V řečeném filmu byl velmi negativně hodnocen král Robert Bruce, který se objevuje i v novějším snímku Outlaw King. Jak hodnotíte tento snímek?

Pojetí Roberta Bruce ve Statečném srdci je hodně nešťastné a s realitou nemá mnoho společného. Nedávný Outlaw king reputaci nejvýznamnějšího skotského krále Roberta I. Bruce naštěstí napravil. Film je mistrně zvládnutý, na rozdíl od Statečného srdce se drží reálií, nevymýšlí si, protože skutečnost je v tomto případě dramatičtější než fikce a ukazuje Roberta Bruce v rámci možností skutečného, navíc byl natočen ve Skotsku na úžasných lokalitách převážně se skotskými herci. Musím se přiznat, že mě film nadchl a můžu ho jen doporučit.

Populární kultuře, přesněji beletrii a seriálové tvorbě, je částečně věnována i Vaše poslední kniha. Můžete nám ji stručně představit?

Je to ucelený průvodce skotskými dějinami, kulturou, tradicemi a místy, u nichž je společným jmenovatelem seriálová sága Cizinka (Outlander). Pokud je mi známo, je to zatím jediná kniha na toto téma, nejen v češtině. Takový průvodce zatím není ani v anglicky mluvících zemích. Seriál Cizinka, vycházející z knižní předlohy, se stal ve světě fenoménem podobně jako Hra o trůny nebo Panství Downton. Početná skupina fanoušků Cizinky je i u nás, skromně se mezi ně počítám, a tak jsem napsal knihu, kterou si můžete číst doma a zároveň s ní i cestovat a Skotsko poznávat. Přidanou hodnotou je právě ono prolínání s Cizinkou.

Všechny historické filmy dějiny vždy nějak upravují. Kniha a seriál Cizinka však jdou ještě dál, protože hlavní postavy se historii snaží přímo změnit. Jak se Vy jako historik díváte na to, když musí reálie ustoupit příběhové linii? 

Nehodnotím to příkře a kategoricky. Pokud to nepřesáhne určitou mez, kdy dojde k deformaci a překrucování dějin, což má pak bohužel vliv i na vnímání veřejnosti, tak s tím zase až takový problém nemám. Cizinka je unikátní v tom, že se fiktivní příběh odehrává v kulisách historických událostí, konkrétně posledního jakobitského povstání z roku 1745 a let následujících. Pro mě je na seriálu Cizinka fascinující právě snaha o zachování maximální možné historické věrnosti ať už v historických událostech, zvycích, jazyku nebo odívání.

Takže vás vůbec nic nezarazilo?

Osobně mi vadí seriálové pojetí osoby prince Karla Edwarda Stuarta, známého jako Bonnie princ Charlie. Ovšem seriál vychází z knižní předlohy autorky Diany Gabaldon a ta se rozhodla prince a vůdce posledního jakobitského povstání vykreslit poněkud nelichotivě, dost v rozporu s realitou. I když chápu úmysl upozadit tuto osobnost, aby vynikla hlavní mužská postava Jamieho Frasera, nemělo by to být. Myslím, že by to fungovalo i bez toho …

Jsou zde naopak detaily, které Vás vysloveně potěšily?

Těch je mnoho, např. filmová rekonstrukce klanového shromáždění, používání gaelského jazyka, který byl v 18. století, kdy se příběh odehrává, jazykem velmi živým a na Vysočině používaným, skvělé jsou kostýmy i vojenské reálie. Příběh je to poutavý, ale mě na tom baví právě ta preciznost a historická autenticita.

Jedním ze zde zmiňovaných sídel je Lallybroch. Co byly tzv. brochy?

Lallybroch je fiktivní místo a s brochy nemá nic společného. Slovo broch pochází ze staronorského borg, což znamená pevnost. Ve Skotsku se tím ale rozumí unikátní kamenné věžovité stavby s kruhovým půdorysem, které stavěli původní obyvatelé Skotska Piktové. Tyto brochy se vyskytují pouze ve Skotsku, zejména při pobřeží a na ostrovech.

Daný seriál zabezpečil Skotsku nový příliv turistů. Vnímají je místní spíše pozitivně, nebo negativně? 

Turistický ruch je pro skotskou ekonomiku velmi důležitý a Skotové si turistů váží. V některých oblastech už ale množství turistů přesáhlo rozumnou mez a v takovém případě se místní zdvořile ohradí a vyzývají k větší ohleduplnosti. To se dělo v minulých letech např. na ostrově Skye. Ještě před deseti lety bylo cestování po Skotsku příjemné, ale nárůst turistů zejména z Asie za tu dobu vzrostl geometrickou řadou. Dobře si pamatuji doby, kdy nebývaly fronty do Edinburského hradu a Rosslynskou kapli skoro nikdo neznal.

Tomuto tajemnému místu v tomto čísle věnujete samostatný článek, napadají vás i další záhadné lokality?

Jistě, je jich celá řada. Spoustu tajemství jiného druhu skrývá Glamis Castle, jeden z nejvýstavnějších skotských hradů, který má pověst nejstrašidelnějšího sídla ve Skotsku. Samostatnou kapitolu tvoří zdejší megalitické památky, jež jsou v mnohém jedinečné a v některých případech starší než slavné Stonehenge. Osobně jsem spoustu času věnoval takzvaným vitrifikovaným pevnostem, což je další zdejší unikát. Jedná se o kopcové pevnosti z doby železné, které mají obranné valy díky řízenému procesu hoření doslova spečené do jednoho kompaktního kusu. Několik zajímavých míst lze najít také přímo v Edinburghu a na mnoha dalších místech.

A co slavné Loch Ness se svou nestvůrou?

Ano, to také patří mezi záhadná místa. Ale jezer, o nichž se traduje, že v jejich vodách žije neznámý tvor, je více. Dvojkou je Loch Morar na západním pobřeží Skotska, které je nejhlubším jezerem v Británii s hloubkou 310 metrů, což je víc než u Severního moře. Zdejší „příšeře“ se říká Morag. Podobnou pověst má také Loch Shiel.

Myslíte, že je tajuplných míst v této zemi, známé svým deštěm a mlhou, více, než jinde?

Řekl bych, že ano. A dá se to říci i o celé Británii. Neznámí tvorové v tajuplných jezerech, strašidelné hrady, podivné nálezy, unikátní pravěké a starověké stavby, záhadné symboly, bouřlivá historie, nevysvětlitelné úkazy... Na tak relativně malém prostoru je toho opravdu hodně.

Která místa byste doporučil k návštěvě?

Záleží na tom, co chce člověk vidět a zažít. Srdcovou záležitostí je pro mě Edinburgh, jedno z nejkrásnějších a nejdramatičtějších měst na světě s úžasnou atmosférou a tisícem jedinečných zákoutí. Miluji oblast Highlands včetně ostrovů, nádherná je oblast Glenfinnanu a celá cesta odtud až na pobřeží do Mallaigu. Velkým zážitkem je také východní Skotsko, kde je řada nádherných sídel a mnohé památky na dobu, kdy Skotsku vládli Piktové. Slabost mám pro Roslin, zdejší tajemnou kapli i skryté divoké údolí pod hradem. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, nejlépe procestovat Skotsko křížem krážem a zkusit i trochu zabloudit. Stojí to za to.

Která tradiční jídla byste osobně doporučil, a kterým byste se sám raději vyhnul?

Skotové umějí výtečně dělat ryby, doporučuji vyzkoušet. Nejtypičtějším pokrmem je ale haggis, což je něco na způsob prejtu. Skopové vnitřnosti s lojem, česnekem, cibulí a kořením, to vše vařené původně v žaludku. Je to výrazné, vydatné a osobně mi to chutná. Původní receptura velí podávat k tomu šťouchané brambory, tuřínovou kaši a hnědou whisky omáčku. Skotové také dělají vynikající moučníky, což jako fanda na sladké oceňuji. Naopak mě zrovna neoslovila novodobá specialita smažené tyčinky Mars. Samostatnou kapitolou je pak skvělá whisky ????

Epidemie COVID-19 možnosti cestování značně zúžila, je možné někde zažít "to pravé Skotsko" i v české kotlině? Konají se zde nějaké akce, které by bylo škoda minout?

Možností okusit skotskou kulturu je v českých zemích dost. Bohužel, koronakrize nám zmařila nejen cestování, ale v mnoha případech i pořádání těchto akcí. Letošek se tak musel obejít bez řady tradičních skotských Highland Games, které se konají po celé ČR. Nejstarší a největší hry probíhají na Sychrově, za návštěvu také stojí akce v Rokytnici v Orlických horách, Úvalech či v Brně. V zimě je možné navštívit skotský ples nebo tancovačku ceilidh a rovněž oslavu svátku národního skotského básníka Roberta Burnse. Je toho víc a byl by to úctyhodný seznam.

Jak je možné, že je zrovna u nás tolik skotských akcí? Co máme se Skoty společného?

Máte pravdu. Na to, jak jsme malá země, je tu až nečekaně hodně akcí se skotskou tematikou, což jen koresponduje s velkým počtem lidí, kteří mají rádi Skotsko a vše, co s ním souvisí. Je to pozoruhodný jev a je to překvapivé i pro Skoty. Co máme společného se Skoty? Kromě smyslu pro humor, kladný vztah k hudbě i dobrému pití, je to především historický vývoj. Není to jen o naší kapce keltské krve, ale o staletém životě obou národů ve stínu silnějšího souseda, o snaze prosadit se a uhájit vlastní kulturu.

Daly by se najít nějaké styčné body mezi skotským kiltem a naším krojem?

Zrovna v tomto bodě žádné styčné body nenalézám. Naše české kroje jsou součástí folkloru, na Moravě je to trochu živější, ale na ulici těžko někoho potkáte v tradičním oděvu. Ve Skotsku je ale tradiční horalský oděv živou součástí kultury, žije, vyvíjí se a Skotové, hlavně ti z Highlands, jsou na něj patřičně hrdí. Kilt je samozřejmě základ, je toho ale mnohem víc. A jako slavnostní oděv je „smokingová“ varianta nepřekonatelná. Setkáte se ale i s moderními variantami kiltu. Tradiční kostkovaný tartan je pak zcela běžný.

Lze najít nějaké historické momenty, kdy se přímo proťaly české a skotské dějiny?

Je jich několik a nejsou úplně zanedbatelné. Český husita Pavel z Kravař došel až do St. Andrews, kde ho roku 1433 upálili jako kacíře, skotská princezna Alžběta Stuartovna, dcera krále Jakuba VI. a I. Anglického se jako manželka Fridricha Falckého stala českou královnou, skotští žoldnéři se podíleli na odstranění Albrechta z Valdštejna. Jeden z nich, Walter Leslie, získal panství v Novém Městě nad Metují, kde založil vlastní rod. Skotský učitel a literát James MacPherson publikováním Ossianových básní, údajných dávných děl gaelské poezie, které vyvolaly v Evropě naprostou senzaci, inspiroval ke vzniku českých obrozeneckých falzifikátů Rukopisů královédvorského a zelenohorského. A v neposlední řadě to byli právě českoslovenští výsadkáři, kteří za II. světové války absolvovaly elitní výcvik na západním pobřeží Skotska, kde mají v Arisaigu svůj památník.

Jak hodnotíte nejčastější klišé? (Že jsou Skotové šetrní, tvrdohlaví a mají příliš kladný vztah k alkoholu.)

Sám mám tvrdou hlavu, takže na tvrdohlavosti nevidím nic špatného … ???? Pokud jde o šetrnost, je to podobné. Ale vážně. Zejména ona šetrnost se ve vtipech a historkách mění v lakomství, a to o Skotech rozhodně říci nelze. Je to opět dané hlavně historickým vývojem. Mnoho Skotů, zejména na Vysočině, bylo neuvěřitelně chudých, a tak si samozřejmě vážili toho, co měli, snažili se vystačit s málem, umět si poradit v každé situaci, improvizovat a zbytečně ničím neplýtvat. V kombinaci s tvrdohlavostí, které také můžeme říkat cílevědomost, se zrodil pozoruhodný talent, který vedl k nečekaným výsledkům. Jen málokdo si uvědomuje, za kolika významnými vynálezy, projekty či organizacemi stojí právě Skotové. Mezi skotské vynálezy patří logaritmy i desetinná čárka, parní stroj, telefon, televize, termoska, lepivé poštovní známky, pedálové kolo, pneumatika, anestezie, radar či penicilin. Seznam je velmi dlouhý. A hodnotit nebo dokonce vyčítat Skotům že se rádi napijí? To bych si zrovna z pozice Čecha nedovolil. Ostatně, jiné národy jsou na tom mnohem hůř …

Skotsku v tomto směru udělal medvědí službu i William Shakespeare, který píše o slabošském a krutém králi MacBethovi. Vy ho však ve své knize označujete za dobrého panovníka. Proč?

Protože takový byl skutečný král MacBeth, žijící v 11. století. Tak ho líčí dobové prameny a vypovídá o tom i dlouhé a poklidné období jeho sedmnáctileté vlády. Sjednotil Skotsko, ukončil zbytečné války, nastolil vládu práva a nemusel se obávat odcestovat na půlroční cestu do Říma, kde podle dobového svědectví nešetřil stříbrem při obdarovávání chudých. Shakespearův Macbeth, který vznikl o půl tisíciletí později, je jednak dílem tvrdé dvorské propagandy a také výsledkem práce pozdějších anglických kronikářů, kteří naprosto nechápali souvislosti a obyčeje, za jakých velekrál MacBeth vládl.

Které postavy ze skotských dějin si osobně ceníte nejvíce a proč?

Neumím jmenovat pouze jednu. Ale je mezi nimi určitě zmiňovaný MacBeth, jehož osud i doba jsou pro mě fascinující. Je to také bojovník za svobodu země William Wallace a král Robert I. Bruce, který vybojoval Skotsku nezávislost na Anglii. Velmi si vážím sira Arthura Conana Doyla za jeho literární počiny a také Waltera Scotta za to, co udělal pro obrození skotského národa a tradic v 19. století. A pak je tu řada pozoruhodných osobností, které by si zasloužily alespoň samostatný článek …

Za podnětný a milý rozhovor, publikovaný v časopisu 100+1 Historie speciál v listopadu 2020, patří poděkování šéfredaktorce Jitce Tláskalové.

Jaké jsou další historické souvislosti děje Cizinky? Které postavy skutečně žily? Rádi byste poznali okolnosti, vedoucí k bojům Skotů za obnovu nezávislosti země? Chcete se dozvědět víc o skotských klanech? Máte rádi Skotsko a jeho tradice? Odpovědi i mnoho dalšího naleznete v knize Skotskem po stopách seriálu Cizinka.