MacDonaldové, největší ze skotských klanů
MacDonald. Jedno z nejikoničtějších skotských jmen, původně náležející mocnému a rozvětvenému klanu z Highlands a Ostrovů. Příslušníky klanu bychom nalezli téměř ve všech velkých válkách, které Skotové vedli buď s Angličany nebo sami mezi sebou.
Macdonaldové byli patrně největším a svého času také nejmocnějším skotským klanem. Jeho prapředkem byl král - válečník Somerled z 12. století, který vybudoval rozsáhlé ostrovní panství na jihu a západě Skotska. Když roku 1164 padl v bitvě u Renfrew, zanechal po sobě syny Dougalla a Ranalda. Zatímco první se stal jeho nástupcem a od něj odvozuje svůj původ klan MacDougall, druhý měl syna Donalda, jenž se stal zakladatelem mocného klanu MacDonaldů (též klan Donald), jehož náčelníkovi náležel titul Pán Ostrovů. MacDonaldové, kteří podpořili Roberta Bruce v boji za svobodu Skotska, byli natolik mocní a nezávislí, že opakovaně vstupovali do dění na pevnině, což se pramálo zamlouvalo králům ze stewartovské dynastie.
Počínaje vládou Jakuba I. začal boj o to, kdo prosadí svou vůli a obhájí své panství. MacDonaldové navíc byli pokrevně spřízněni s královským rodem, což byl další důvod ke sporům. MacDonaldové se ocitli pod tlakem, jejich vůdcové byli opakovaně vězněni, popravováni a jejich území zabavována ve prospěch Koruny či jejích spojenců. To logicky vyvolávalo další rebelie Pánů Ostrovů a snahy o svržení Stewartovců. Nakonec to došlo tak daleko, že John MacDonald byl roku 1493 zbaven titulu i ostrovního panství. Zhroucení gaelské ostrovní říše vedl k období anarchie a bezpráví, z něhož vzešlo několik samostatných větví MacDonaldů, které si rozdělily dříve celistvé území.
Z jediného klanu vznikly zcela autonomní větve; MacDonald ze Sleatu, MacDonald z Clanranald, MacDonell z Glengarry, MacDonald z Keppochu a klan MacAlister. Vedle nich tu pak byly další menší odnože MacDonaldů z Ardnamurchanu, MacDonaldů z Dunnyvegu, MacDonaldů z Glencoe či MacDonaldů z Lochalsh. MacDonaldové se často účastnili klanových válek o vliv, území i udržení vlastních svobod. Jejich největším soupeřem byl klan Campbell, nebyla ale soupeřem jediným. Typickou ukázkou poměrů mezi klany jsou spory o vůdcovství v klanu Ranald, které vypukly roku 1540, kdy nechal král Jakub V. během své cesty po Highlands uvěznit řadu klanových náčelníků ve snaze posílit královský vliv nad klany z Vysočiny. Mezi uvězněnými byl i John z Moidartu, náčelník MacDonaldů z Clanranaldu, čehož využil Ranald Gallda a s pomocí klanu Fraserů z Lovatu převzal vedení klanu. Roku 1543 se ale Johnovi podařilo utéct z vězení s odhodláním získat vládu nad klanem i jeho územím zpět. Na výzvu hořícího kříže se shromáždili Cameronové a MacDonaldové z Glengarry, Keppochu a Ardnamurchanu, vtrhli na území Fraserů a Grantů, kteří stáli při Ranaldovi a dobyli hrad Urquhart na břehu Loch Ness. Fraserové i Grantové však odolali pokušení útočníky pronásledovat a vydali se domů, což bylo přesně to, co John z Moidartu očekával. V údolí mezi Loch Lochy a Loch Oich si v polovině července 1544 MacDonaldové z Clanranaldu počkali na postupující Frasery a než zapadlo slunce, byl John z Moidartu opět nezpochybnitelným náčelníkem. Stovky jeho oponentů, včetně lorda z Lovatu a Ranalda Galldy, zůstali ležet v krvi.
Převážná část Donaldových klanů patřila v pozdější době k věrným zastáncům Stuartovců a angažovala se i v jakobitských povstáních. Patrně nejoddanějšími zastánci byli MacDonellové z Glengarry, kteří zachovali věrnost králi roku 1689 a se zbraní v ruce hájili jakobitskou věc i v letech 1715 a 1745. MacDonaldové z Keppochu se nejvýrazněji zapojili do rebelie prince Karla, který jmenoval náčelníka Alexandera MacDonalda členem válečné rady. Spolu s ním v ní byli zastoupeni také vůdci Macdonaldů z Glencoe, Clanranaldu a Glengarry. MacDonaldovské regimenty patřily k nejpočetnějším a nejlepším mužům v princově vojsku.