Jak Skotové objevili Ameriku

Někdo z okruhu rodu St. Clair, jednoho z nejvýznamnějších ve středověkém Skotsku, musel již v polovině 15. století znát tuto americkou rostlinu a tedy i navštívit americký kontinent několik desetiletí před tím, než Kryštof Kolumbus doplul k prvním karibským ostrovům. To se stalo roku 1492. Jenomže Rosslynská kaple byla dokončena již roku 1484, přičemž výzdoba musela být hotova mnohem dřív. Navštívil tedy někdo ze St. Clairů Ameriku před Kolumbem? Ano. Byl to Henry St. Clair, 9. baron z Roslinu a 1. hrabě z Orknejí, děd Sira Williama, zakladatele Rosslynské kaple, jenž do Ameriky doplul sto let před Kolumbem.

Cesta na západ nebyla na sklonku 14. století ani zdaleka nemožná. Již roku 1000 dopluli na severoamerický kontinent severští Vikingové a v následujících letech ještě několikrát. Proč tedy odsuzovat plavbu skotských rytířů před Kolumbem jako a priori nemožnou? Důkazů je dost na to, abychom brali tuto záležitost vážně.

Roku 1398 vyplula ze Skotska přes Orknejské ostrovy flotila dvanácti lodí pod vedením Henryho St. Claira, směrem k severoamerickému pobřeží. Již předtím hrabě Henry podnikl výpravu do Grónska, kde existovalo trvalé osídlení, avšak ve 14. století už spíš jen skomíralo. Na této výpravě ho doprovodil Nicolo Zeno, příslušník slavného a mocného benátského rodu, který po staletí zastával významné posty velvyslanců a admirálů. Zenové byli po mnoho generací zkušenými mořeplavci a navigátory a to s tradicí, sahající až do 8. století. Během křížových výprav Zenové obstarávali transport mezi Benátkami a Palestinou. Roku 1390 však Nicolo, společně s bratrem Antoniem, vstoupili do služeb Henryho St. Claira, prvního hraběte z Orknejí. Oba pak byli bratry slavného benátského admirála Carla Zena. V době, kdy bylo zkušených mořeplavců ve Středomoří třeba, se angažování bratrů Zenů na severu jeví jako mise schválená z nejvyšších míst Benátské republiky.

Benátky měly patrně zájem na rozvoji obchodu a přátelských vztahů se zeměmi při severním Atlantiku, což mimo jiné dokládá také diplomatická mise Carla Zena roku 1396 do Francie a Anglie. Mladší bratr Antonio pak ve službách St. Clairů chystal výpravu, možná dokonce kolonizační, na Západ, která vyplula roku 1398. Většinu St. Clairovy posádky tvořili skotští rytíři, avšak velitelem flotily byl právě benátský kapitán Antonio Zeno. Ostatně právě díky dopisům Nicola a Antonia Zeno, na jejichž základě jeden z pozdějších členů rodu sepsal vyprávění, víme o jejich výpravě na Západ. Existuje rovněž několik map, včetně té první, které se říká Zenova mapa, které přítomnost skotských rytířů v Americe dokládají.

Patrně počátkem června 1398 zakotvila expedice Henryho St. Claira, jenž ve vyprávění Zenů vystupuje jako Zichmni, u břehů Nového Skotska v zálivu Fundy. Během následujícího roku z tohoto místa zřejmě postupovali dál na jih dnešních USA a je možné, že se St. Clairova výprava dostala až do dnešního Mexika, k velkým indiánským kulturám. Z dopisů Antonia Zena se totiž dozvídáme, že Sir Henry putoval na jih k zemi Drogio, kde prý bylo velké teplo a obyvatelé zde chodili nazí. Žili v kamenných městech, svým bohům stavěli chrámy, byli kanibalové a dolovali zlato.

Přítomnost St. Clairovy expedice je podpořena i dochovanými hmotnými důkazy, které přesvědčivě dokládají dobrodružnou cestu skotských a benátských mořeplavců do Ameriky sto let před Kolumbem. Nejvíc stop se zachovalo na severovýchodním pobřeží USA, kde měli skotští rytíři svou základnu. První a zřejmě nejvýraznější důkaz představuje podivná kamenná kruhová stavbu, stojící na Rhode Islandu v Newportu. Jde o dvoupodlažní věž, postavenou v normanském románském stylu, jaký lze spatřit na Orknejských ostrovech či na několika místech ve Skotsku i Anglii. Je to stavba v podstatě identická s normanskými kruhovými kostely, dokladem může být kupříkladu Orphirská kaple na orknejském ostrově Mainland. Stejný vzhled měly i templářské kostely, ve svém vzhledu vycházející z mešity al-Aksá, v době křížových výprav považované za 3alamounův chrám. Podle Jamese P. Whittalla Jr., ředitele archeologického centra pro výzkum raného osídlení v Massachusetts, lze vznik stavby datovat mezi roky 1150 - 1400. Při určování datace vycházel dr. Whittall z podrobného studia typických charakterových rysů stavby jako jsou oblouky, okna, výklenky, díry po trámech nebo malta. Kromě toho bylo zjištěno, že celá stavba je založena na skotském lokti, staré délkové míře. O Newportské věži, jež je zachycena na mapě z roku 1524 jako „Normanská vila“, lze soudit, že St. Clairově posádce sloužila jako základna a plnila funkci opevnění, kostela i majáku. Její signalizační funkci ostatně dokládá i typický krb 14. století v prvním patře. Bez zajímavosti také není odpověď Indiánů z kmene Narragansett, původního domorodého kmene z Rhode Islandu, na otázku, kdo postavil Newportskou věž. Podle nich to byli „muži s ohnivými vlasy a šedýma očima, kteří připluli po řece v lodi vypadající jako racek se zlomeným křídlem“.

Další z důkazů lze spatřit ve státě Massachusetts ve Westfordu nedaleko Bostonu, kde byl do skály vytesán přes 2 m vysoký obraz středověkého rytíře. Tento rytíř je oblečen do drátěné košile, na hlavě má přilbu, v jedné ruce svírá zlomený meč a v druhé drží štít. Zatímco meč je totožný s meči 14. století a jeho symbolika je jasná, zlomený meč značí smrt váženého rytíře v boji, rytířův štít nese vyobrazení jednostěžňové lodi. Na základě tohoto vyobrazení by tento „náhrobek“ mohl patřit rytíři Gunnovi z Caithness, který odplul spolu se svým bratrancem, Henry St. Clairem, ale za neznámých okolností zemřel v Americe.

Dokladem skotské výpravy, vedené benátským kapitánem Antoniem Zeno, je rovněž nález učiněný v roce 1849 v Louisburgu na Cape Breton, kde byl objeven primitivní typ benátského děla, tzv. petriera, který se používal ve 14. století. V době Kolumbově byl tento typ již dávno zastaralý a nepoužíval se, takže je zřejmé, že dělo tu museli zanechat skotští mořeplavci, kteří jej získali od Benátčanů. Nakonec je tu i zajímavá legenda indiánského kmene Micmac, která mluví o velkém bílém bohu Glooscapovi, který je učil hvězdářství, chytání ryb do sítí, obdělávání půdy, léčení a jeho lodích, jež se podobaly plovoucím domům a jindy jsou zas označovány jako plovoucí ostrovy se stromy. Indiáni z kmene Micmac si rovněž vyprávějí pověst, podle níž jsou travnaté valy St. Peter´s na pobřeží Cape Breton, nedaleko od Louisburgu, pozůstatky domů bílých mužů, kteří tu sídlili předtím, než přišli osadníci z Francie.

Zhruba po roce stráveném na americkém kontinentě, kdy zde Henry St. Clair pravděpodobně vybudoval malou kolonii, se vrátil s novými poznatky a zkušenostmi zpět do Skotska. Avšak už roku 1400 byl Sir Henry zabit na Orknejských ostrovech u Kirkwallu při obraně proti Angličanům. Zápis z roku 1446 uvádí, že „zemřel hrabě z Orchadie a pro obranu země byl nepřáteli krutě zabit“. Shodou okolností začala téhož roku růst Rosslynská kaple pod přísným dozorem Henryho vnuka Williama, který stavbu roslinského svatostánku řídil. Byl to nepochybně právě on, kdo do výzdoby rodící se Rosslynské kaple umístil jako neklamný důkaz o dobrodružné a nebezpečné cestě za Atlantik vyobrazení rostliny Nového Světa – kukuřice.