Jak Skotové dobyli Antarktidu
Historicky první samostatná „Skotská národní antarktická expedice“ patřila k oněm velkým objevným výpravám přelomu 19. a 20. století. Avšak i přes její významné úspěchy, zůstala ve stínu. Co všechno tedy Skotové v Antarktidě dokázali?
„Jsem dr. William Speirs Bruce a žádám druhou loď, abych vedl samostatný výzkum ve Weddellově moři u břehů Antarktidy,“ s takovým požadavkem se obrátil dr. Bruce, bez nadsázky nejzkušenější britský polární výzkumník přelomu 19. a 20. století, na Královskou geografickou společnost roku 1900. Měl v úmyslu připojit se k expedici Discovery Roberta Falcona Scotta, jenž měl zkoumat oblast Rossova moře a cestu financovat z čistě skotských zdrojů. Bohužel, jeho návrh byl vnímán jako bezostyšný konkurenční projekt a byl odmítnut. Tím se zrodila myšlenka na samostatnou skotskou expedici. Nyní již šlo o soukromý podnik, financovaný zámožnou skotskou rodinou Coatsových, bez jakéhokoliv přispění britské vlády.
V listopadu 1901 zakoupil dr. Bruce norskou velrybářskou loď, kterou nechal přebudovat na expediční výzkumné plavidlo se dvěma laboratořemi, temnou komorou a s rozsáhlým vědeckým vybavením. Posádku tvořili výhradně Skotové, celkem pěradvacet zkušených námořníků s kontraktem na tři roky a k tomu šest vědců včetně dr. Bruce. V listopadu 1902 odrazila loď jménem Scotia od skotských břehů.
Cíle expedice byly ambiciozní; zřídit polární stanici co nejblíže k jižnímu pólu, zkoumat Jižní ledový oceán a provádět pozorování a výzkum v oblasti zoologie, botaniky, meteorologie, geologie či topografie. V polovině února 1903 se již Bruceova expedice nacházela hluboko ve Weddellově moři. Po zevrubném pátrání dr. Bruce rozhodl, že nejlepší základnou bude Laurie Island v souostroví Jižních Orknejí. Zde byl k dispozici nejen dostatek materiálu pro výzkum, ale především příhodná poloha ke zbudování kamenné polární základny nazvané Omond House, kde byla zřízena meteorologická stanice. S odcházející zimou aktivity Bruceova týmu vzrůstaly, výzkumníci pořádali časté výpravy se psím spřežením i na sousední ostrovy, avšak ledové sevření lodi trvalo. Teprve v listopadu se led uvolnil a Scotia mohla odplout do Buenos Aires, kde byla opravena a bylo doplněno vybavení a zásoby na další sezónu.
Doktoru Bruceovi se během návštěvy Buenos Aires podařilo přesvědčit argentinskou vládu, aby převzala do péče Omond House a provozovala tu stálou meteorologickou stanici. Základna byla přejmenována na Orcadas Base a skutečně zůstala v provozu po mnoho let, kdy byla několikrát přebudována. V únoru 1904, poté co stanici převzali Argentinci pod skotským vedením, se Scotia vydala na druhou výpravu do Weddellova moře, kde systematicky měřila jeho hloubku, odebírala vzorky ze dna a získávala zoologický materiál, zejména ryby. Expedici se také podařilo určit východní hranici Weddellova moře, které se tak ukázalo být menší, než se dosud soudilo.
V březnu 1904 se dostala Bruceova loď do sněhové bouře a zůstala uvězněna v ledu. Posádka musela čekat až led povolí, a tak si vymyslela velmi originální způsob využítí volného času, totiž zkoumání vlivu hry na dudy na tučňáka. Dudák Gilbert Kerr si k noze přivázal tučňáka, poté zkoušel hrát různé hudební styly a sledoval zda na to bude tučňák patřičně reagovat. Pro nebohého tučňáka však byly veškeré tóny stejně trýznivé, o nějaké „taneční“ reakci nemohla být řeč. Zda má tento výzkum nějakou souvislost se stejnojmenným skotským tancem není potvrzeno, pravděpodobněji jde o výraz typického skotského humoru. Poté se Scotia obrátila do Kapského města a 21. července 1904 ji slavně vítali ve Skotsku.
Skotská expedice zaznamenala pozoruhodné úspěchy. Zaznamenala přes 1100 živočišných druhů, z toho 212 dosud neznámých. Zaplnila bílá místa na mapě Weddellova moře a založila první stálou polární stanici. Přesto od Královské geografické společnosti v Londýně nedošla uznání a její význam byl snižován. Důvodem mohl být i fakt, že dr. Bruce byl hlasitým skotským nacionalistou. Bruce roky bojoval za ocenění přínosu expedice, ale marně. Nakonec byl zastíněn expedicemi Scotta a Shackeltona, kterým se přitom mohl směle rovnat.