Jak se pije skotská whisky

„Svoboda a whisky spolu kráčí,“ napsal kdysi skotský národní bard Robert Burns a měl do značné míry pravdu. Skotské whisky se začalo dařit ve chvíli, kdy i Skotové nabyli něco ze svých někdejších svobod a horalové získali zpět svou kulturu. To bychom ale předbíhali. Tradiční skotský nápoj, v gaelštině původně známý jako uisge beatha, což je totéž co latinské aqua vitae, tedy živá voda, je mnohem starší.

Skotové přirozeně považují svou whisky za nejlepší. Totéž si myslí i Irové, od nichž tradice výroby tohoto nápoje pravděpodobně pochází. Do Skotska se znalost destilace dostala s irskými mnichy někdy v průběhu středověku, avšak první písemná zmínka o pálence pochází až z roku 1494 (někdy se též uvádí 1495). V průběhu reformace 16. století, kdy zanikaly mnohé kláštery, uteklo tajemství destilace i za klášterní zdi a začala se psát historie skotské whisky, pálené mezi lidmi, zejména pak v těžko dostupných údolích Highlands. Ke zdanění živelně produkovaného nápoje došlo poprvé roku 1644, domácí palírny však rostly jako houby po dešti až do sklonku 18. století, kdy se úřady rozhodly dostat výnosný artikl pod kontrolu.

Roku 1782 bylo zkonfiskováno na 1000 destilačních přístrojů, ale až roku 1823 parlament vydal zákon, kterým zvýhodňoval licencované palírny. To pomohlo vyčistit trh a skotské whisky se začalo dařit stále víc. Nejstarší známou a dosud fungující palírnou je Glenturret, založená roku 1775. Psal se rok 1880, když skotská whisky dostala příležitost dobýt svět. Napomohla tomu drobnost jménem mšička révokaz, která do roku 1880 zlikvidovala velkou část francouzských vinic, a tak nebylo z čeho vyrábět ani víno, ani koňak. Naštěstí Francouzi objevili skotskou whisky a dnes ji zná celý svět.

Co by měla taková pravá Scotch whisky mít? Může být pouze z ječného sladu, vody bez jiných cizích přísad, případně s přídavkem dalších nezpracovaných obilnin (ječmen, pšenice, kukuřice, žito ...) a kvasnic. Vyrábí se v měděných kotlích a musí zrát v dubových sudech nejméně 3 roky či obsahovat nejméně 40 % alkoholu. Dle použitých surovin a způsobu výroby se dělí na sladovou (malt) a obilnou (grain). Tyto se dále dělí na single (single malt - whisky z jedné sladové palírny; single grain - whisky z jedné obilné palírny) a blended  (blended malt - whisky ze dvou a vice sladových palíren; blended grain - whisky ze dvou a vice obilných palíren). Smícháním sladové a obilné whisky vznikne blended scotch, která většinou mívá 30-40 % sladové a 69-70 % obilné whisky.

Skotské palírny whisky se dělí do pěti regionů; Highlands (např. Edradour, Glenmorangie, Old Pulteney …) s podregionem Ostrovů (např. Jura, Highland Park, Talisker …), Lowlands (např. Annandale, Bladnoch, Glenkinchie …), Isle of Islay (např. Ardbeg, Bruichladdich, Laphroaig …), Campbeltown (např. Springbank, Glengyle, Glen Scotia …) a Speyside (např. Cardhu, Dalwhinnie, Glenfiddich …), který je nejnovější a doplnil tradiční čtveřici z důvodu velké koncentrace palíren v okolí řeky Spey.

Jak whisky pít a čeho si všímat? Nechci se rozepisovat o degustaci, od toho tu jsou povolanější a zkušenější. Dovolím si ale pár tipů a informací, které vám pomohou si whisky užít a třeba i objevit tu vaši nej. Základním pravidlem je, že whisky je především si třeba užít. Je to jedinečný nápoj, přinášející mnoho chutí, vůní a zážitků. Cesta za objevováním whisky začíná už při pohledu na mok ve skleničce, kde můžete posoudit, zda je to nápoj robustní nebo naopak řidší. Upoutá rovněž barva, světlejší i tmavší, zlatavá, medová či karamelová. Čerstvě vypálená whisky je však čirá a svou barvu získává přirozeným procesem zrání v dubových sudech nejčastěji po bourbonu (cca 92%) nebo sherry, okrajově ale také po portském, rumu či koňaku a to zejména v závěru zrání pro tzv. dokončení. Nabízí se říci, že čím tmavší whisky je, tím je starší. Jenomže tomu tak být nemusí. Ne vždy barva whisky vypovídá o jejím stáří, protože někdy se při lahvování dobarvuje přírodním karamelem (E 150A), což je jedna z povolených přísad. Jak tomu je se obvykle dozvíte z etikety.

Než se napijete, dovolte vůni whisky, aby oblažila váš čich. Aroma je stejně pestré a bohaté jako chuť. Určitě ale zhluboka nenasávejte alkoholový výpar. Whisky není víno. Lehce přivoňte, nadechněte aroma a vnímejte. Můžete i několikrát zopakovat, protože vůně whisky je velmi důležitá a košatá.

U whisky je důležitá pochopitelně také chuť. Ta se odvíjí od mnoha faktorů, které provázely zrod a především dospívání whisky. Čím víc jich ochutnáte, tím více budete vnímat chutě, tóny a dozvuky. V žádném případě ji do sebe nekopejte jako bojar vodku, nebudete z toho mít vůbec nic. A stejně tak necucejte jednu sklenku celý večer, efekt je podobný. Někdo si whisky ředí vodou. Může být, ale já bych do toho nešel. Pokud totiž přidáte vodu, vytvoříte zcela jiný nápoj, než jaký jste chtěli ochutnat, a tedy i zážitek bude jiný a rozhodně méně intenzivní. Má-li se chuť rozvinout, je třeba popíjet whisky o správné teplotě. Ideální je kolem 18 °C, v žádném případě whisky nepatří do ledničky jako některé jiné destiláty, které se jinak, než podchlazené, pít nedají.

Která whisky je nejlepší? Odpověď neexistuje. Dá se mluvit o whisky nejoceňovanější, nejvyhledávanější, nejprodávanější, ale to není totéž co nejlepší. Záleží také na chuťových preferencích. Pro každého je ta nejlepší jiná. A pokud chcete ochutnat opravdu výtečnou skotskou, pak se vydejte do Skotska, navštivte oblast Highlands, Ostrovy nebo Speyside, ochutnávejte a najděte si tu svou nej. Ta jediná nejoblíbenější se hledá velmi obtížně. Těch výborných a plných vůní a chutí Skotska je totiž opravdu dost.