Doggerland, ztracený svět

Před deseti tisíci lety vypadala Evropa zcela jinak a Británie, jak ji známe dnes, neexistovala. Skotsko bylo součástí rozsáhlé pevniny, dnes zvané Doggerland. Tuto idylickou zemi, kterou obývala harmonická společnost lovců a sběračů, jednoho dne pohltilo moře, podobně jako bájnou Atlantidu.

Kdy člověk poprvé vkročil na Britské ostrovy? Podle všeho to bylo po ústupu ledovce, který před patnácti tisíci lety pokrýval valnou část Británie a celé Irsko. O několik tisíc let později, ještě na počátku 8. tisíciletí př. Kr., byla Británie stále součástí pevninské Evropy. A tehdy se také objevili první lidé. Avšak ledovec, který postupně ubýval, zvedal hladinu moří a oceánů, a tak se nakonec pevninský most mezi Británií a zbytkem kontinentu, země dnes zvaná Doggerland, ztratil pod vodou. Mezitím už však byla Británie osídlena nejen nepřeberným množstvím zvířat, ale přišli také pravěcí lovci, kteří postupně kolonizovali převážnou část ostrova. V této souvislosti nelze opomenout výzkumy posledních let, které přinesly velmi zajímavá zjištění o tom, jak vypadalo prostředí a život Britských ostrovů, tedy i Skotska, v době před vymizením ledovce.

Před osmi a půl tisíci lety, tedy někdy v polovině 7. tisíciletí, došlo k postupnému zatopení obrovské části pevniny zvané Doggerland, zalesněné krajiny s velkými pastvinami, údolími, kopci, rozsáhlými močály a řekami, která se rozkládala od prostoru pozdějšího kanálu La Manche daleko na sever, až k břehům severního Skotska a jižního Norska. Pravěcí lovci tak mohli při pronásledování divoké zvěře přejít suchou nohou z Dánska do Británie. Ba co víc, jak prokázaly výzkumy archeologů, geofyziků a klimatologů v posledních pěti letech, lidé se v Doggerlandu usazovali a vytvořili tu populaci několika desítek tisíc jedinců. „Doggerland byl skutečným srdcem Evropy dokud mořské hladiny nestouply, aby nám daly současnou pobřežní linii,“ komentoval objevy Dr. Richard Bates, geofyzik z University of St. Andrews. Roku 2015 pak došlo u pobřeží anglického Norfolku k objevu pozůstatků kmenů stromů, jež tvořily pravěký les Doggerlandu. K pozoruhodným nálezům patří rovněž umělé pahorky obehnané příkopy, zkamenělé kosti zvířat včetně mamutích či lovecké nástroje, např.kostěná harpuna.

Lovecko pasteveckou idylu Doggerlandu ukončilo postupující moře a nakonec obrovské vlny tsunami, které spláchly zbytek pevninského mostu na dno Severního moře. Nikoliv neprávem se Doggerlandu přezdívá britská Atlantida. Mohli být uprchlící z Doggerlandu předky stavitelů prvních britských a tedy i skotských megalitických staveb, které jsou nejstaršími architektonickými kamennými výtvory?

Lidský rod zapustil na odříznutém ostrově pevné kořeny. Nejstarší pravěké sídliště ve Skotsku bylo datováno mezi lety 7000 – 6800 př. Kr., k trvalému obsazení nejsevernějších skotských ostrovů, Orknejí a Shetland, mělo dojít ve 4. tisíciletí př. Kr., avšak nejstarší stopy lidské přítomnosti zde se datují mezi lety 6820–6660 př. Kr. na základě objevu spálené ořechové skořápky, nalezené roku 2007. Osídlení Británie lidmi však bylo samozřejmě mnohem starší.

Na počátku 4. tisíciletí př. Kr. již bylo Skotsko zemí farmářů a pastevců, kteří nejčastěji chovali ovce a hovězí dobytek. Společnost byla stratifikována a lidé se sdružovali do kmenů, které mezi sebou obchodovaly, kromě jiného i se vzácnými či uměleckými předměty. Doložené jsou např. jadeitové sekery. Nastala mladší doba kamenná, neolit, se svou postupnou změnou ve způsobu života. Z lovců a sběračů se stávali usedlí zemědělci, kteří začali být pevně spjati s místem, v němž zbudovali své domovy.