Dobrodružství vikinga Hamleta

Počátek 17. století, Londýn. Slavný alžbětinský dramatik William Shakespeare dokončil tragédii Hamlet, pojednávající o cestě mladého následníka dánského trůnu za pomstou otcovy vraždy. Hra Hamlet představuje jedno z vrcholných děl alžbětinské dramatické tvorby a stejně jako jiné hry Williama Shakespeara si uchovává svou nadčasovost. Hlavní osa příběhu o dánském princi měla svou nadčasovou hodnotu již v době, kdy se s ní Shakespeare seznámil. Podobně jako u dalších dramatikových her, ani v případě Hamleta totiž nejde o Shakespearovu invenci, ale využití staršího příběhu. Příběhu, jehož děj nás přenáší do bouřlivého období 10. a 11. století, kdy vody brázdily štíhlé vikingské lodě a na souši se rodila velká středověká království.

Dříve, než začneme pátrat po skutečném Hamletovi, připomeňme si ve stručnosti dějovou linku Shakespearovy tragédie. Hlavní postavou je dánský princ a následník trůnu Hamlet, jemuž se jednoho dne na královském hradě Elsinor zjeví duch jeho otce, aby mu řekl, že ho zavraždil jeho bratr Claudius, Hamletův strýc. Poté se Claudius oženil s královnou Gertrudou a stal se králem. Princ chce pomstít otcovu smrt, není si však jistý a proto začne předstírat bláznovství, aby odhalil pravý stav věci. Chce se svěřit matce, když však zjistí, že se někdo skrývá a poslouchá za tapiserií, probodne ho v domnění, že je to Claudius. Pozdě se dozvídá, že zabil Polonia, otce své milované Ofélie, která sama zešílí. Král Claudius vidí, že je pro něj Hamlet nebezpečný a posílá ho v doprovodu dvou společníků do Anglie. Ti mají za úkol anglickému králi předat tajný dopis, že má Hamleta ihned popravit. Hamlet však lest odhalí a dopis nahradí vlastním. Popraveni tak jsou jeho společníci.

Po návratu do Dánska se Hamlet dozvídá o smrti Ofélie. Její bratr Laertes ji chce pomstít, čehož využije Claudius a spolčí se s ním proti Hamletovi. Laertes vyzve Hamleta na souboj, vybaven ostrým mečem, namočeným v jedu, který mu opatřil Claudius. Hamlet ale Laerta odzbrojí a zabije ho. Sám je ale otráveným mečem raněn. Královna Gertruda omylem vypije otrávené víno, jež opět Claudius připravil pro Hamleta. Z posledních sil pak Hamlet zabije i proradného Claudia a skoná. Na konci příběhu je celá královská rodina mrtvá …

Hamletův příběh Shakespeare zpracoval vskutku mistrovsky, avšak vycházel, podobně jako v jiných případech, ze starší historické látky. Historické pozadí dávalo Shakespearovým dramatům větší váhu a důvěryhodnost, navíc hledal inspiraci i ve svém bezprostředním okolí. Pro tragédii o Hamletovi posloužila Shakespearovi stará severská legenda o princi Amlethovi, kterou latinsky zaznamenal dánský duchovní učenec a dějepisec Saxo Grammaticus ve svém obsáhlém díle Gesta Danorum (Činy Dánů) z konce 12. století. Zde, v první části kroniky, vycházející z ústní tradice a zahrnující severské mýty, vypráví v III. a IV. knize příběh o jutském princi Amlethovi, který touží pomstít smrt svého otce.

Saxo předkládá následující děj: Jutsku kdysi vládl jistý Gervendill, jenž měl dva syny – Horvendilla a Fenga. Starší Horvendill se onehdy vracel z úspěšné vikingské výpravy do Norska, během níž zabil norského krále. Na zpáteční cestě se oženil s dcerou jutského krále Geruthou, která mu brzy poté porodila syna Amletha. Mladší Feng však na Horvendillovy úspěchy žárlil a zavraždil ho. Poté přesvědčil Geruthu, aby si ho vzala. Tato úvodní zápletka je s dějem Hamleta prakticky totožná a paralely nacházíme i v dalších událostech. Amleth se obává o svůj život a začne předstírat slabomyslnost. Zároveň však unikne díky vlastní chytrosti nástrahám, které mu král Feng strojí. Když však Amleth v matčině pokoji zabije skrytého slídila, Feng se utvrdí v podezření, že Amleth vše pouze předstírá. Aby se ho zbavil, vyšle ho v doprovodu dvou společníků do Anglie (Saxo mluví o Británii) s tajným dopisem, jehož text Amleth pozmění. Popraveni tak jsou jeho společníci, zatímco on získá za manželku dceru nejmenovaného krále Britonů.

V dalším vyprávění je již Saxo mnohem sdílnější a tam, kde Shakespearův Hamlet graduje, dostává se Saxo teprve do poločasu. Později téhož roku se Amleth vrací do Jutska, aby vykonal svou pomstu. Krále Fenga zabije jeho vlastním mečem a sám se pak ujímá koruny. Následně se vrací do Anglie aniž by tušil, že má zaděláno na další potíže. Anglický král, nyní Amlethův tchán a zabitý Feng totiž byli dávní přátelé, kteří si vzájemně přísahali pomstít smrt toho druhého. To je pro anglického krále trochu komplikované, Amleth je jeho zeť a navíc nechce riskovat válku s Dány. Vymyslí proto originální způsob jak dostat Amletha ze hry. Požádá ho, zda by se ujal poselství a odcestoval do Skotska za divokou královnou Hermunthrudou, aby se za anglického krále provdala. Král si je dobře vědom toho, že královna nesnáší muže a všechny nápadníky zatím sprovodila ze světa. Na cestu dostává Amleth králův list určený královně, v němž král skutečně žádá o její ruku a navíc jí nabízí velké bohatství, pokud posla zlikviduje i s celým doprovodem.

Obávané královně se dopis skutečně dostane do rukou, ale jeho obsah v ní vzbudí zájem. Jutskému králi Amlethovi přeje štěstí, královně imponuje jeho čest i odvaha a zamiluje se do něj. Amleth tak v krátké době získává druhou manželku. Následně se vrací do Anglie, kde porazí a zabije krále a s oběma ženami se vrátí do Jutska. Zde však opět musí bojovat o trůn. Padne v bitvě s jistým Wiglekem, s nímž se královna Hermunthruda, navzdory své přísaze Amlethovi, později ožení. Postava skotské královny Hermunthrudy je poměrně zajímavá a leccos nám prozrazuje i o Amlethovi.

„Divoká skotská královna“, jak ji nazývá Saxo, není nikdo, koho bychom z dějin znali. Přesto je zřejmé, že do Skotska skutečně patří. Víme totiž, že významné postavení měly ženy u Piktů, kteří byli původními obyvateli Skotska a dominantní silou britského severu od 5. do počátku 9. století. Piktové odvozovali svůj původ od matky, ženy mohly zastávat významné posty, bojovat i panovat. Amlethův příběh se tedy odehrává v době, kdy hranice středověkých států teprve vznikaly či ještě vůbec neexistovaly. Když Saxo vypráví o Anglii, Skotsku a Dánsku, používá terminologii doby, v níž sám žil. Příběh o Amlethovi ale nepochybně odkazuje na dobu mnohem starší, nejpravděpodobněji 8. století, kdy dánské království neexistovalo a Skotsko bylo rozděleno na několik piktských království.

Ačkoliv se Saxonem vyprávěný děj odehrává ve vrcholně středověkých kulisách, je patrné, že je mnohem starší. Kam Amletha zařadit? Jistě postačí, když řekneme, že Saxo Grammaticus je také zdrojem vyprávění o legendárním severském králi Ragnaru Lodbrokovi, v současnosti známému díky seriálu Vikingové. Historicita vikingského hrdiny Ragnara není jednoznačná, avšak pokud skutečně žil, pak to bylo v 9. století. Jeho synové totiž k historicky doloženým postavám již patří a náležejí právě do 9. věku. Kronikář Saxo, jenž se ve svém díle snaží držet chronologické linie, vypráví o Ragnaru Lodbrokovi v IX. knize, zatímco Amleth se objevuje už o šest knih dříve. V prvních devíti knihách Gesta Danorum Saxo líčí mytické příběhy ze starších dob, v nichž se ozývá i severská mytologie. Avšak od X. knihy již popisuje historické události, zdokumentované a doložitelné. Z toho tedy plyne, že příběh o Amlethovi je zřejmě starší než o Ragnaru Lodbrokovi, který se pohybuje v šedé zóně na hranici mýtů a skutečnosti.

Shakespearův Hamlet je jednou z nejznámějších dramatických postav. Jeho jméno si Shakespeare nevymyslel, pouze ho převzal. Již dříve, patrně roku 1587, vznikla divadelní hra Ur-Hamlet, jejíž autorství je připisováno Thomasi Kydovi, nelze však vyloučit, že dnes ztracená hra byla první verzí Shakespearova dramatu. Tak, či onak, inspirací byl francouzský překlad Saxonova vyprávění o Amlethovi z roku 1570, který pořídil Francois de Belleforest pro sbírku Histoires Tragiques. To vše se opíralo o vyprávění, které zapsal dánský učenec Saxo Grammaticus na konci 12. století na základě staré severské legendy, v níž vystupuje Amleth. Ještě o něco starší a také stručnější verze příběhu se však objevuje v latinsky psané Chronicon Lethrense z 12. století, jež líčí legendární osudy předkřesťanských králů Dánska a kde pozdější Hamlet vystupuje jako Amblothæ Jutský. Pod jménem Amlóði se postava objevuje v Mladší Eddě Snorriho Sturlusona, který ji zapsal spolu s dalšími staroseverskými mytickými příběhy kolem roku 1220. Původním zdrojem příběhu má být staroislandská báseň, která se nedochovala. Jenomže nejnovější výzkumy jdou ještě dál a nabízejí překvapivé závěry. Hamletovy kořeny mohou sahat až ke staroirským hrdinským eposům Ulsterského cyklu.

Výzkum doktorky Lisy Collinson, odbornice na středověkou Skandinávii z Aberdeen University ve Skotsku, ukázal na pozoruhodnou souvislost mladších jmen Amleth či Amlóði s gaelským jménem Admlithi, v němž je „d“ neznělé. Toto jméno, které patrně přešlo do severských jazyků z irštiny, se objevuje v příběhu Togail Bruidne Dá Derga (Zničení Da Dergova hostince), zapsaného v 8. století. Severské jméno Amlóði nemá základ v žádném severském slově a tedy nemůže být severského původu. Naopak Admlithi vychází ze slova, jež označuje vzdouvající se moře a pověrčiví námořníci jej mohli používat k popisu nevyzpytatelných mořských jevů.

Těžko dnes rozhodneme, zda nějaký Amleth skutečně existoval. Mohl se jmenovat jinak a jeho osudy mohou být odrazem severských mýtů, organicky propojených s úlomky skutečných historických událostí. Přece jen, pokud čteme mezi řádky, vyvstává před námi uvěřitelný obraz z bouřlivého temného věku, kdy vznikala nová Evropa, Vikingové začínali podnikat své hrůzu nahánějící nájezdy a k barbarským národům si hledala cestičky Kristova víra. Kdo by v tom hledal shakespearovskou tragédii …