Den, kdy popravili Williama Wallace
Roku 1282 se rozhořela válka o Wales. Důvod byl týž, který můžeme ve stejné souvislosti vidět o patnáct let později právě ve Skotsku při „celonárodním“ povstání Williama Wallace za nezávislost. Jestliže pro Velšany to byl spor o „národní“ identitu, pro Edwarda to byla otázka konečného dobytí Walesu a celistvosti Británie. Přes počáteční velšské úspěchy v několika bitvách, byl domorodý odpor nakonec zlomen. Edward do tažení vrhl veškerou svou energii, lidi i peníze. Vůdce povstání Dafydd ap Gruffydd padl do zajetí a poté byl popraven jako zrádce Koruny. Byl skoro oběšen, natahován, zaživa mu byly vyndány vnitřnosti a nakonec byl rozčtvrcen. Historie se měla roku 1305 opakovat. Roku 1284 rozdělil Edward Wales na pět nových hrabství, jako vrchní dohled pro Sever i Jih jmenoval justiciáry a vicekrále, čímž byl zábor Walesu dokončen. Edwardova vize sjednocení ostrova pod anglickou korunou se začala naplňovat. Pro ovládnutí Skotska chtěl použít velšský model, s tím ale nesouhlasili Skotové, a tak vypukla válka o skotskou nezávislost, do jejíhož čela se nečekaně postavil neznámý šlechtic William Wallace. Po drtivém vítězství u Stirling Bridge, nešťastné porážce u Falkirku a dobrodružství na kontinentě ale na Wallace čekal stejný osud jako na Dafydda ap Gruffydda.
Dne 23. srpna 1305 byl v londýnském Westminsteru před soud postaven William Wallace, donedávna postrach anglické Koruny. Byl posměšně ověnčen vavřínovou korunou a souzen, fakticky však k žádnému procesu nedošlo. Wallace byl automaticky shledán vinným ve všech bodech obžaloby; ze zrady krále, vzpoury, loupeže, svatokrádeže, vraždy a žhářství. Za každý „zločin“ byl odsouzen ke zvláštnímu trestu. Obvinění ale byla lichá. Nejvážnější obvinění, totiž porušení lenního slibu, nemělo žádné opodstatnění, protože William Wallace nebyl vazalem anglického krále. Jeho králem, za jehož znovunastolení bojoval, byl John Balliol a Edwarda nikdy neuznal.
Na popraviště byl William Wallace dovlečen ulicemi, přivázán za koněm. Nejprve ho oběsili, ale byl odříznut dřív, než se mohl udusit. Poté byl natahován na skřipec, následně vykastrován, poté mu byl do břicha udělán otvor, kterým mu vytahovali vnitřnosti, až byl nakonec sťat a jeho tělo rozčtvrceno. Jeho hlava byla vystavena na London Bridge, levá paže poslána do města Berwicku, pravá paže do Newcastlu, pravá noha do Perthu a ve Stirlingu byla jako výstraha vystavena noha levá. Efekt byl však přesně opačný. Krutá poprava ve Skotech rozdmýchala ještě větší plamen nenávisti, který nebyl schopen uhasit ani Edward, ani jeho nástupci. Wallaceova smrt však byla prohrou i pro anglického krále, který toužil po tom, aby Wallace prosil o milost a podrobil se. Nic takového se ale nestalo …
Na Wallaceův odkaz navázal Robert Bruce, který odmítl svrchovanost anglického krále, nechal se korunovat králem Skotů a nakonec dokázal Angličany porazit a vyhnat ze země. Bruceovým spolubojovníkem se stal sir Simon Fraser z Oliveru a Neidpathu, někdejší Wallaceův druh ve zbrani. Fraser proti Angličanům bojoval i v době Wallaceovy nepřítomnosti a byl to právě on, kdo roku 1303 velel spolu s Johnem „Rudým“ Comynem vítězným Skotům v bitvě u Roslinu. Po Wallaceově popravě se v březnu 1306 připojil k Robertu Bruceovi. Podařilo se mu vyváznout z bitvy u Methvenu, téhož léta byl ale zajat a odvlečen do Londýna. V září 1306 stanul i on před soudem a stejně jako sir William byl vystaven mučivé popravě. Jeho hlava pak byla naražena na kopí a vystavena na London Bridge hned vedle hlavy Williama Wallace.
Trest pověšení, vyvržení a rozčtvrcení byl pevnou součástí anglického právního inventáře ještě v 18. století. Tehdy byl po porážce jakobitského povstání v bitvě u Cullodenu k této popravě odsouzen sir Simon „Lišák“ Fraser, 11. lord Lovat, považovaný za jednoho z hlavních vůdců povstání. Pramálo záleželo na tom, že v povstání byl namočen mnohem méně, než mnozí ti, kterým se povedlo uprchnout. Sedmdesátiletý lord měl tu smůlu, že byl zajat a dopraven do žaláře v Toweru. V březnu 1747 pak začal týdenní proces, na jehož konci padl rozsudek za velezradu – pověšení, vyvržení a rozčtvrcení. Z vůle královy byl verdikt změněn a tak byl lord Lovat „milosrdně“ sťat.
