Culloden: Krvavá odplata za skotské povstání

Bitva u Cullodenu představuje jeden z klíčových okamžiků dějin Skotska a především pak oblasti Highlands. Drtivou porážku následovala krvavá odplata a důsledky bitvy i celého jakobitského povstání navždy změnily tvář celé země. Přesto se hrdí členové skotských klanů nevzdávali bez boje.  Co se odehrávalo bezprostředně po bitvě?

Osudová bitva skotských dějin začala hodinu po poledni a sotva o hodinu později se boj o tři královské koruny a nezávislost Skotska změnil v boj o holý život. Přeživší jakobité z pravého křídla ustupovali spolu s generálem Murrayem na jih k Ruthvenu, zatímco zbytky levého křídla prchaly po silnici směrem k Inverness. Vládní dragouni je nemilosrdně pronásledovali a cestou k městu zabíjeli každého, na koho narazili – muže, ženy i děti bez ohledu na to, zda měli s bitvou něco společného. Přímo na bojišti to vypadalo jako v Den posledního soudu. Všude mrtvá a zohavená těla, stovky těžce raněných a nad tím vším se vznášel hustý kouř. V bitvě u Cullodenu nalezlo smrt přibližně 1 500 jakobitů, především klanových válečníků z Highlands. Někteří padli v boji nebo při ústupu, avšak mnozí další se stali obětí rozkazu vévody Cumberlanda a jeho důstojníků, kteří nařídili bez milosti dobíjet raněné. Vládní vojáci tak obcházeli bojiště a bajonety zasazovali smrtící rány přeživším jakobitům.

Podle vládních údajů získali Britové u Cullodenu 548 zajatců, avšak z toho téměř polovina patřila k francouzským jednotkám a dalších 172 mužů bylo ve skutečnosti zajato den před tím v potyčce u Littleferry. Zatímco vojákům francouzské armády byl později umožněn návrat podle uznávaných válečných pravidel, jakobité byli považováni za zrádce a čekalo je vězení, soud a někdy i provaz. Počet zajatců ve dnech a týdnech po Cullodenu rychle narůstal, takže celkový počet zajatých „zrádců“ se vyšplhal na tři a půl tisíce. Těžko říci, zda bylo horší padnout v bitvě, nebo skončit v zajetí, protože formální pobyt ve vládním vězení nepřežilo nejméně šest stovek mužů. K trestu smrti za velezradu bylo odsouzeno sto dvacet jakobitů. Byli mezi nimi také vůdci povstání William Boyd, hrabě z Kilmarnocku a Arthur Elphinstone, lord Balmerino, kteří padli do zajetí u Cullodenu, následně transportováni do londýnského Toweru a zde v dubnu 1747 sťati. Stejný osud potkal i Simona Frasera, 11. lorda Lovata, který byl poslední obětí povstání, ačkoliv se ho osobně vůbec nezúčastnil. Tisícovku jakobitů pak naložili na loď a deportovali do kolonií. Ztráty Cumberlandova vojska byly méně citelné, rozhodně se však nejednalo o pouhých padesát mužů, jak ze zřejmých důvodů uvádějí vládní zdroje. U Cullodenu odhadem padlo 200 - 250 vládních vojáků a zhruba dvojnásobek nedlouho poté podlehl následkům zranění.

Naděje a odhodlání jakobitů bojovat dál ale ztrátou bitvy nezemřely. Řada z nich byla připravena v boji pokračovat, jenomže nevěděla jak. Velení opět osudově selhalo, když pro případ porážky nestanovilo budoucí shromaždiště. A tak ti, kteří unikli z pekla bitvy, nevěděli, kam mají jít a kde hledat ostatní. Na 1 500 Skotů z Nížiny, kteří z bitvy vyvázli, shromáždil generál Murray 20. dubna v Ruthvenu s odhodláním v boji pokračovat. Podobně se k dalšímu odporu formovali také horalé z Vysočiny, kteří ustoupili k Inverness a odtud do Fort Augustus, kde se k nim připojili další MacDonaldové a MacGregorové. Avšak tím, kdo ztratil naději a považoval pro tuto chvíli vše za zmařené, byl Bonnie princ Charlie. Když dorazil do Fort Augustus, nebyl tam dosud nikdo, s kým by mohl plánovat budoucí kroky. Pevnost tedy opustil a vydal se na západ, čímž začalo jeho dobrodružství psance, pronásledovaného po několik měsíců vládními jednotkami. 18. dubna byla jakobitská armáda oficiálně rozpuštěna a o dva dny později se tato zpráva dostala i ke generálu Murrayovi do Ruthvenu. Nyní byl každý ponechán svému osudu. Poslední jakobitský pluk byl rozpuštěn 27. dubna. Pro některé náčelníky klanů ale záležitost zatím neskončila.

Bezprostředně po bitvě u Cullodenu rozpoutal vévoda z Cumberlandu dosud nevídaný teror, který mu vynesl přezdívku „Řezník“. Jednotkám pod svým velením, které byly pověřeny pronásledováním rebelů a odvetnými akcemi na klanových území, vydal jednoznačný rozkaz „nedávat žádnou milost“. Den po bitvě bylo popravčí četou zastřeleno sedmdesát raněných jakobitů, dalších dvaatřicet za živa upáleno v jednom z domů, kde se skrývali. Devatenáct dopadených důstojníků bylo zastřeleno nebo ubito k smrti mušketami. Takový scénář se opakoval po několik dnů. Brutální Cumberlandova odplata ale nemířila pouze na bojující jakobity, ale na každého, kdo s nimi měl, byť jen zdánlivě, něco společného. Území klanů zapojených do povstání vládní vojsko napadlo a vyplenilo. Domy hořely, dobytek, často jediný zdroj obživy horalů, rudokabátníci zabavili, prameny udávají 20 000 kusů zvířat, prodali ho a výnos si rozdělili. Kdo nestačil před trestnou výpravou utéct, dopadl ještě hůř. Pokud se rudokabátníkům dostaly do rukou ženy, kterým říkali „povstalecké děvky“, byly hromadně znásilněny před zraky svých mužů, otců i synů. Teprve poté byl každý muž schopný držet zbraň zastřelen. Chladnokrevně promyšlená krvavá odplata systematicky probíhala až do léta 1746.

V průběhu května a června se po celé Vysočině odehrála řada ozbrojených potyček mezi zbytky skotských jakobitů a vládním vojskem. U Loch Ailort se 9. května utkal Ranald MacDonald z Clanranaldu se svými muži s hannoverským vojskem, které na lodi HMS Furnace plenilo ostrovy a pobřeží na západě Skotska. O týden později se k lodi připojil další dělostřelecký člun s příznačným názvem HMS Terror, aby pokračovaly v destrukci území MacDonaldů z Clanranaldu. Posádka postupně zaútočila na Morar, Arisaig, Moidart a nakonec se jim podařilo zajmout i lorda Lovata, který se v oblasti skrýval. Další akce proti unikajícím jakobitů prováděly na příkaz vlády loajální klanové Independent Highland Companies a samozřejmě milice Campbellů z Argyllu, kteří společnými silami pročesávali kraje Lochaber a Shiramore, aby zlikvidovali skupinky odbojných jakobitů a zároveň pátrali po princi Karlovi ...

Zajímají Vás další okolnosti či průběh bitvy u Cullodenu i celého jakobitského povstání? Chtěli byste se dozvědět více o dobrodružstvích Bonnieho prince Charlieho na útěku? Rádi byste poznali události, které vedly k bojům Skotů za obnovu nezávislosti země? Víte, jak fungoval skotský klanový systém? Máte rádi Skotsko a jeho tradice? Odpovědi i mnoho dalšího naleznete v knize Skotskem po stopách seriálu Cizinka.