Brochy, skotské hrady z doby železné

Skotsko vždy platilo za divočejší a lidskou rukou méně dotčenou část Británie. Tato skutečnost byla dána zejména jeho geografickou polohou a ovšem také hornatým, těžko přístupným terénem, obývaným Pikty, původním obyvatelstvem starověkého Skotska, tehdy známého jako Kaledonie. Právě tito Piktové byli staviteli originálních masivních kamenných věží, tzv. brochů, které se nacházejí pouze a jedině ve Skotsku.

Většina brochů se nachází na severu a západě Skotska včetně souostroví Hebrid, Orknejí a Shetland, někdy i ve vnitrozemí a jen výjimečně v oblasti Lowlands. A co že vlastně jsou ony unikátní skotské brochy? Slovo broch je odvozeno ze slova brough, pocházejícího z jazyka Skotů z oblasti Lowlands, s významem „pevnost“. Na severu na brochy odkazují názvy obsahující staronorské borg, což rovněž značí pevnost a na západě Skotska se brochy někdy označují slovem dun, což je gaelský výraz opět pro pevnost.

K budování těchto pevností docházelo přibližně od počátku 5. století př. Kr., ovšem jak ukázala radiokarbonová datace, zlatým věkem pevností bylo zhruba 200 let kolem přelomu letopočtů. Z ne zcela jasných příčin stavba těchto kamenných piktských hradů definitivně ustala někdy během 3. a začátkem 4. století po Kr. Místy však byly brochy využívány až do pozdního středověku. V současné době je známo na pět set brochů, z nichž je padesát velmi dobře zachovaných. Brochy patrně nejvíc připomínají věže a  do určité míry jimi i jsou. Jejich výška se pohybuje mezi 6 a 13 metry s mocností zdiva od 3 do 4,5 metru a průměrem stavby od 5 do 15 metrů. Mezi brochy tak nalézáme menší útočiště i velké reprezentativní stavby.

Největší známý a nejlépe dochovaný broch stojí na ostrůvku Mousa na Shetlandech. Je plně zachovalý a s výškou 13 metrů by mohl být plně funkční. O vnitřní struktuře a podobě brochů v dobách, kdy sloužily svému účelu, vypovídají také z části dochované stavby Dun Carloway na hebridském ostrově Lewis, který na východní straně stále dosahuje výšky 9 metrů a ve svých zdech stále skrývá funkční schodiště. Mezi brochy v relativně dobrém stavu patří také Dun Troddan a Dun Telve, ležící necelého půl kilometru od sebe na západním pobřeží Skotska u vsi Glenelg. Za zmínku rovněž stojí Broch of Gurness, který stál ve středu osady, skládající se z necelé dvacítky kamenných stavení, obehnané kamennou zdí.

 Zdi brochů jsou duté a kromě toho, že jimi vedlo schodiště, sloužily i jako skladovací prostory. Směle bychom je mohli přirovnat ke středověkým donjonům, opevněným obytným věžím, které dodnes tvoří základ mnoha skotských i anglických hradů. Tyto okrouhlé pevnosti z nasucho kladených kamenů měly jen malý úzký vchod, který zabezpečoval dobrou hájitelnost v případě ohrožení. Samotný broch byl bez oken a rovněž z obranných důvodů byl v některých případech zakončen krytým ochozem, jenž poskytoval dobrý rozhled i úkryt obráncům, kteří tak dokázali případným útočníkům působit značné potíže. Vnitřek brochů byl rozdělen jedním i více podlažími, kde lidé nacházeli útočiště v dobách klidu i nebezpečí. Vnitřní konstrukce byla dřevěná a archeologové obecně soudí, že dřevěná byla i střecha, která měla kónický tvar. To vše si lze ověřit buď na místě, nebo v odborné literatuře. Kolem brochů je však i mnoho otázek a nejasností, která lze ověřit jen velmi obtížně.

Proč byly brochy stavěny? Ačkoliv se může zdát, že odpověď je snadná, není tomu tak. Původně zastávali archeologové názor, že brochy byly budovány jako obranné struktury, v podstatě jako obdoba středověkých hradů, kam se lidé uchylovali v případě nebezpečí. Patrně tomu tak v mnoha případech skutečně bylo, neboť některé ze staveb jsou umístěny na strategických, dobře chráněných a navíc uměle opevněných místech. V jejich okolí se nacházejí pozůstatky zemědělských usedlostí a čilého venkovského života. Pozdější výzkumy však ukázaly, že rozhodně nešlo o obecný účel brochů. A tak se objevila jiná teorie, která předpokládá, že brochy byly budovány jako reprezentativní sídla elit, jež měla demonstrovat vliv a moc svého majitele. Jenomže ani toto tvrzení nelze bezpečně archeologicky prokázat. Pozornost se tedy opět pomalu obrací k praktičtějšímu účelu obrany, ale možná také expanze. Zejména na ostrovech jsou brochy zbudovány při pobřežích, na útesech, v zátokách a jiných strategických bodech. Nezřídka je to v poměrně velké koncentraci na daném místě, což nasvědčuje snaze hájit konkrétní oblast.

Zajímavé a výmluvné je také to, že řada brochů stojí na jedné pomyslné linii tak, aby na sebe posádky pevností viděli. Jistě si dokážeme představit, že v případě ohrožení byla komunikace mezi jednotlivými pevnostmi velmi rychlá. Ostatně, podobný způsob komunikace máme doložen u Římanů a v pozdější době také z doby arabské expanze.

Je zřejmé, že brochy si Piktové stavěli jako útočiště či přímo jako obydlí. Víme, že mnohé z brochů byly určeny pro obranu. Musíme se ale ptát, kým byli oni útočníci, před nimiž bylo nutné chránit se v tak důmyslných a architektonicky poměrně náročných stavbách. Je možné, aby brochy využívali kaledonské kmeny Piktů proti sobě při vzájemných půtkách? Vyloučit to samozřejmě nemůžeme, zejména v době, kdy byl život lidí vyplněn neustálým válčením, ať už o vliv, půdu nebo stáda dobytka. Obávaný nepřítel, před nímž se Piktové museli skrývat za zdmi důmyslných staveb, mohl však přijít úplně odjinud.

Jak už víme, valná většina brochů se nachází na severu, západě a ostrovech Skotska. Tento údaj je však nutné upřesnit. Piktové své brochy totiž stavěli především v blízkosti vodních toků, jezer a zejména při mořském pobřeží. Vždyť i ten největší a nejzachovalejší je postaven na ostrově Mousa, jenž je součástí Shetland a celá stovka brochů je rozeseta po Orknejských ostrovech, mezi nimi i brochy v Gurness a Midhowe - jedny z největších a nejzajímavějších. Pokud to shrneme, většina brochů vyrostla u vodních cest. Z toho vyplývá, že největší hrozba musela přicházet po vodě, což byla svým způsobem také nejschůdnější cesta, neboť starověké Skotsko bylo jedním velkým lesem.

Mohli být oni obávaní nepřátelé, před kterými se Piktové uchylovali do brochů, dobyvační Římané, pronikající do Skotska od 1. století po Kr.? Do jisté míry určitě ano. Je totiž zřejmé, že brochy poskytovaly ochranu před římskými legiemi. Máme dokonce i doklady toho, že některé z brochů padly za oběť římským výbojům. Jednoznačný účel budování brochů zůstává bez jasné odpovědi a stejně tak není zřejmý ani jejich zánik. Většina brochů byla opuštěna naráz během 3. a počátkem 4. století, což částečně koresponduje s oslabováním římských pozic v Británii. Co bylo pravou příčinou náhlého opuštění pevných kamenných věží, není dosud známo. V následujících staletích pak byly opuštěné brochy využívány jako zdroj levného stavebního materiálu, jako dočasná obydlí pastevců a na severních ostrovech výjimečně i jako hrobky Vikingů, jak je tomu např. u brochu Gurness. Věk kamenných věží skončil …