Tajemství slepého pěvce Ossiana

Bylo to v dobách, kdy existovalo nezávislé Skotsko a Irsko se skládalo z řady svobodných kmenových království. Nad všemi se neslo jméno Fionna MacCumhailla, největšího z irských reků. Jako mnoho jiných hrdinů i Fionn začínal jako outsider. On a jeho matka nalezli útočiště u druida Finnegase, když prchali před hněvem jeho děda, jenž ze msty zabil Fionnova otce. Fionnův dospělý život bylo jedno velké dobrodružství plné soubojů, lovu, bitev, magie, lásky a vášně. O životě Fionna a jeho válečnících, označovaných jako Fianna, vypráví tzv. Fenianský cyklus, jeden ze čtyř irských mytologických cyklů. Při jednom ze svých dobrodružství zplodil Fionn syna Oisína, jenž se sám později stal slavným rekem a největším z irských bardů. Právě on je vypravěčem Fionnových dobrodružství.

Roku 1760 publikoval James MacPherson, skotský učitel, básník a literát, dílo s názvem Zlomky staré poezie sesbírané na skotské Vysočině a přeložené z gaelského neboli erského jazyka. MacPhersonovo dílo vyvolalo velký ohlas a dokonce se pro něj podařilo nalézt oporu ve středověkých manuskriptech. Rok nato oznámil MacPherson další objev, mnohem zásadnější. Šlo o veršovaný epos Fingal, jehož autorství bylo připsáno slepému gaelskému bardovi Ossianovi. Vydavatel však požadoval anglický překlad, neboť jen takový prý obstojí na trhu. MacPherson tedy roku 1762 publikoval Fingalův překlad z gaelštiny a roku následujícího epickou báseň Temora. Roku 1765 pak James MacPherson vydal souborné dílo The Works of Ossian – Díla Ossianova.

Údajné Ossianovy básně, publikované MacPhersonem, vyvolaly senzaci po celé Evropě a staly se jedním ze základních kamenů romantismu. Ovlivnily mnohé významné literáty, např. Waltra Scotta, J. W. Goetheho či J. G. Herdera, ohlas nalezly ve Francii, Německu i Maďarsku. Obdivoval je Thomas Jefferson i Napoleon Bonaparte. Ossian byl srovnáván s Homérem, avšak vyvolával i vášně zcela opačné. Brzy po vydání MacPhersonových překladů se objevily první pochybnosti o jejich pravosti, které přednesl dr. Samuel Johnson. Strhl se boj mezi zastánci a odpůrci pravosti díla. Nutno míti na paměti, že se vždy mluvilo pouze o MacPhersonových překladech, originály autor nikdy neukázal. Po dlouhých disputacích a dokazování, táhnoucích se do poloviny 20. století, se ukázalo, že MacPherson vycházel z přeživších gaelských balad, předávaných zejména ústní tradicí, ty však adaptoval, doplnil vlastními příběhy a postavami. Z hrdiny Fionna se stal Fingal a jeho syn Oisín není nikdo jiný než Ossian.

Výrazný dopad Ossianových zpěvů můžeme pozorovat i v české kultuře. Paralela mezi Ossianovými zpěvy a Rukopisy královédvorským a zelenohorským (RKZ) je více než zřejmá. Obé, ač s pochybným původem, se hlásí k lepším časům národních dějin a objevuje se v době, kdy sílí volání po národní emancipaci. Ossianovy zpěvy zaznamenaly velký ohlas i v Čechách, kde se jich ujali význační učenci a literáti a začali dílo překládat. Známe překlady Palackého, Čelakovského či Vrchlického (viz ukázka). Ossianovy zpěvy se tak staly zdrojem inspirace i pro české národní obrození.

V případě Ossiana a RKZ nelze zcela vyloučit přímou inspiraci Ossianem, je tu však několik zásadních rozdílů. Zatímco u MacPhersonova Ossiana se jedná o adaptované překlady, které mají oporu ve starších pramenech, u RKZ žádné starší zdroje neznáme a podle současného stavu bádání jde tedy o smyšlenky. Podobně MacPherson zdůrazňuje, že Ossian je pouze překladem původních gaelských zlomků, tedy že adaptuje již existující, autoři padělků RKZ se soustředí na produkci údajných originálů a jdou tak mnohem dál než James MacPherson.

Zpěv Ossianův

Proč truchlíš, Fingalův zrozenče?
Proč duši tvou zatmívá mrak?
Ti tam jsou vůdcové pravěku,
bez slávy svojí zanikli.
I vzejdou děti příštích časů,
a nové vzejde pokolení lidí.
Jste vlnám mořským rovni, národové,
jsou rovni listí lesnatého Morvenu,
v hučivém nárazu větví mizí
a nových listů rod
svou zelenou pozvedá hlavu.